Generál Mattis jede přes vesnici, českej bulda žmoulá čepici…

Ačkoli se to na první pohled  nezdá, dnešním článkem, pro který, jak jste  pochopili, jsem si do titulku zvolil parafrázi  známé odrhovačky  o generálu Laudonovi, začíná  volný a nepravidelný  seriál ke  stému  výročí  založení Československa.

Tomu  parodickému titulku prostě  nešlo odolat. Místní  vždy  správná  media  se v  začátku  týdne  přeháněla, kdo  barnumštěji vytroubí, že  v  rámci oslav  100let vyhlášení republiky zavítá do naší zemičky a to především na  slavnostní vojenskou přehlídku, ministr  obrany  Spojených států  James  Mattis.

Myslím, že  to byla  ČT, kde jsem  slyšel cosi ve  smyslu, že  jedno místo na přehlídkové tribuně  bude mít obzvlášt vzácného a   významného hosta –   šéfa nad  Pentagonem. Na přesný termín, jenž  byl použit, si  bohužel už nevzpomínám a hledat se mi ho nechce, protože  jde  o naprostou  blbinku, jenže  mně  okamžitě po těch slovech naskočil obraz Brežněva….

Spokojím se tedy  s Lidovkami. Mám je  po ruce. Ty  úterní- to byl tedy  mozkově  vymývací průplach! Posuďte  sami.

Šlo celkem o tři  materiály

-Otvírák na titulce, pokračující  uvnitř listu pod  názvem

Na  superpřehlídku míří třetí  muž  USA.

Doplněný podtitulky :28.října  přiletí do Prahy šéf  Pentagonu  Mattis. Ve  hře je i prodej  americké techniky české armádě

-uvnitř  listu velký rozhovor  s  Hynkem Kmoníčkem, takto velvyslancem ve  Spojených státech s titulkem

Značka made in USA v nákupech  chybí

-na  titulce redakční sloupek od jakéhosi  Klesly s názvem

100 let spolu

Vím a  sám to tvrdím, že  bez  Spojených států  a  jejich nekompromisního   zásahu do vyjednávání, zejména s  Rakouskem Uherskem, by  žádná  Republika  Československá nikdy nebyla  vznikla. Masaryk, Beneš i Štefánik by  se klidně mohli postavit na  hlavu a  odrážet  ušima, jak říkávala moje  babička,  ale  prostě  Československo by  nebylo!  Takže   pozvání do Spojených  států k velkému jubileu mi přijde  normální a  žádoucí.

Podobně nemám nic  sebemenší problém s osobou Jamese  Mattise.  Když  si  vzpomenu na  řadu jeho  předchůdců,  například  takového Cheneyho, Rumsfelda  nebo Gatese,  tak současný  ministr  zodpovědný  za  americké ozbrojené síly, jejich  stav a  nasazení, mi přijde za hvězdu. Stačí  si jen  vzpomenout na informace, které prosákly o tom, že  dokázal například   Trumpa  přivést  k realitě  ohledně  raketových útoků na  Sýrii. Při tom je  jasné,  že  to není  žádná  měkota a  gaučový strateg, nýbrž mimořádně  respektovaný čtyřhvězdičkový  generál, s  dlouhými bojovými zkušenostmi. Který prostě  ví, co to je  válka a co všechno obnáší.  Třeba  na  rozdíl od  těch  výše jmenovaných. kterým žádná   kapka  prolité krve  nebo jakékoli válčené  utrpení  není  dostatečně  bolestivé, pokud nejde o krev nebo utrpení jejich vlastní.

Takže  James Mattis  rozhodně není  terčem mé ironie.

Snadno byste pochopili, proč  si ji nemohu odpustit, kdyby  bylo možné  z těch  tří fláků v  úterních Lidovkách sem dát nejvýživnější pasáže prostým CTRL +C, CTRL+V. Když  to může  být  dostatečná kvalifikace pro ministra  spravedlnosti, tak  nepochybně i pro blogera   vlka. Jenže  takhle  snadné to nemám. Zmíněné  články  jsou dostupné  jen v placeném archivu.

Ale ono pro  vytvoření základní představy  přečíst si ty  titulky a je  dostatečně  jasno.

Ale pro jistotu redakční  sloupek toho  Klesly, či spíše  Poklesly, pro  jeho ilustrativnost si dovolím přece jen mechanicky  přepsat. Nejsem Tatána Malá, ale  ani malý Jarda…

100 let spolu

Jan Klesla

Spojené státy jsou asi nejviditelnější zahraniční mocností, která se připojila k oslavám století republiky. Však je také co slavit. První československá první dáma byla Američanka a bez pomoci krajanů a přímo USA by samostatný stát nejspíš vůbec nevznikl, a kdyby přece, tak v jiné podobě. Dá se navíc říct, že za těch sto let jsme se vzájemně příliš nezklamali. I do té Prahy chtěli v pětačtyřicátém dojet. A i když se pohled na USA po roce 2001 v celé Evropě i světě změnil a porevolučního mávání všudypřítomnými vlaječkami s hvězdami a pruhy se dnes už jen tak nedočkáme, stále jde o jednoho z našich nejdůležitějších spojenců.

Dopady  vztahů s USA jsou však nejen  historické, ale především ryze  současné. Spojené  státy  jsou pro zajištění  bezpečnosti  naší země v srdci Evropy klíčové, jako proti váha  Ruska a dnes navíc  i Číny. Z druhé strany se pak ale nelze  divit zdvořilým otázkám, kdy budeme  konečně plnit spojenecké  závazky v  rámci NATO a dáme na obranu slíbená dvě procenta  HDP.  Stejně  tak je z  amerického pohledu logické ucházet se  se o dodávky  zbraní do Česka ,  když  jsme od nich zatím nic nekoupili /což  Po/Kleslo není  pravda, pozn. vlk/. Přátelé spolu přece mohou i  přátelsky obchodovat.

Že takhle myslí a píše  nějaký  pokleslý Klesla nebo  v  případě toho hlavního denního článku další  z Babišových nájemných psáčů jménem  Martin Shabu, mne nijak nepřekvapuje. Jde  o žoldáky  klávesnic. Ale  že  v podstatě na  stejné  vlně  veřejně  komunikuje  Hynek Kmoníček,  je  opravdu  zarážející…

Fakta  jsou taková, že  jsme prý  hrdi na to, že  jsme  přemluvili  jednoho z  amerických ministrů, který  zrovna  v  té době  bude v Evropě, aby  tu návštěvu naší  vesnice vmáčkl nad plán do svého  programu, i když to bude jen na pár  hodin. Podle  hesla  těch nejlacinějších  vykřičených domů – strč ho tam a  vem si klobouk!

Znovu opakuji  uznávám roli Spojených států při konstituování  naší republiky a  James  Mattis  je pro mne impozantní osobou, ale těžce mne  irituje  naše  vlastní chování  ve vztahu k téhle  velmoci.

Stačí si připomenout  dvě poslední vzájemné  bilaterální  interakce  na  úrovni  první ligy  politické  granitury.

Petr  Nečas  se dostal  jako poslední český představitel v  roce 2011 do Bílého baracku, kam ho pozval Barrack /Obama/. Ne proto, že  by  se mu  Nečas nějak  osobně líbil / nejspíš  už  měl tehdy  z amerických  zdrojů dostatek informací, kdo u Nečasů, tak říkajíc nosí skutečně   kalhoty/, nýbrž proto, že tehdy  byl ve  finále následně zrušený tendr  na dostavbu Temelína. A  Nečas  byl předvolán, aby  si vyslechl prezidentský lobbyng za  Westinghouse. Který mezi tím  zkrachoval. Ale to je  jiný  příběh.

Další podobný  vrcholný  politický kontakt  byl na jaře  tohoto roku. To se v Praze náhle objevil Paul Ryan,  šéf  sněmovny  reprezentantů. Prý  k oslavám výročí republiky. Kdy  a toto téma  přednesl projev  ve  sněmovně. A  zase odjel. Ovšem s ruským  hackerem Nikulinem v  klepetech jako speciálním poděkováním za  tu řeč.

Snadno dovodíme, že  americká první politická liga o naší zemičce  ví  jen tehdy, když  od nás  něco chce  nebo nám chce  něco střelit!

A  tohle  je  bohužel  i  případ  té vzácné   návštěvy  Jamese  Mattise!  Zajistit, aby  naše  armáda konečně  měla  něco made in USA. Protože, řečeno s PO/Kleslou, Kmoníčkem a Shabuem

Přátelé spolu přece mohou i  přátelsky obchodovat.

Představuji si jestli by stejně  veřejně  řičeli nadšením, kdyby se někdo z okruhu jejich přátel nechal vidět na  jejich,  na dlouho nejvýznamnějších kulatých  narozeninách, stylem, že  s viditelným spěchem, aby  už  byl zase venku, strčí hlavu do dveří, odříká  formální přání k těm narozkám a  následně  v ještě  větším kvaltu sdělí – jsme  přátelé a  v rámci  přátelství si ode mne koukej koupit to a to a  pak okamžitě  vypadl!

Přesně v  tomhle stavu to a bohužel naprosto dlouhodobě mezi Českou republikou a USA  je!

Tohle  mi nejen  vadí, ale  dráždí mne  to. Já  si přátelství představuji, asi  naivně, trochu jinak.

Jestliže  tenhle  stát  slaví  rovnou stovku, pak  by  země  typu USA  měla  reagovat  jaksi  trochu jinak. Kmoníček říká, že  jsme se snažili o účast  viceprezidenta  Pence, ale  prý  nemohl přijet, protože  je bezprostředně  před  volbami do kongresu a  on  je  v plném nasazení, aby  odvrátil možnou prohru  republikánů.

Tohle sdělení sice plně  chápu a  to bez jakéhokoli problému, protože  jestliže  Trump bude vystaven  demokratické většině  byť jen v  jedné  z komor, má se on i my  a  vlastně  celý svět, na co těšit!

Jenže ta  informace  o  Pencovi  říká také  cosi dalšího . A podstatného – že prezident Trump  byl prostě  totálně  nedosažitelný pro Českou  republiku. A to přesto, že tři z jeho dětí mají  české prarodiče. Což znamená, že nejen  že  ví, kde nějakou Česko  hledat na  mapě a neplete si ho  z Čečnou, ale  že  zná i své  místní.

Myslím, že by nepřijel, ani kdyby  v US  žádné volby nehrozily  a  panovala  politická okurková sezona. Zkrátka, vše nasvědčuje  tomu,  že  česká politická  galerie  mu  ani trochu nevoní.   Nedivím se mu.  Ani tomu,  že  Zeman se  marně  dožaduje pozvání na audienci k němu, o Babišovi ani nemluvě. Ačkoli si  udělal už  čas  na rumunského prezidenta. Například.

Ale  není  nepřítel tuzemců.  Jak dokázala  nedávná  návštěva   dvaadevadesátileté paní Zelníčkové /matka  Ivany  Trumpové a tím pádem jeho první  tchyně/ u něj  v Bílém domě.

Zdroj

 

Paní Zelníčková od něj navíc  dostala speciální  dárek, jaký minul a mine  všechny  české papaláše, kteří se kdy dostali či dostanou  do Oválné pracovny – osobní  let  prezidentským  Boeingem, známým  jako Number One. Holt  Donald  ví, koho  si může, tak říkajíc, pustit  k tělu  koho z Česka  ne.

Ale  vratíme se radši  k té Mattisově  návštěvě  a česko americkým vztahům.

Za sebe  říkám, že mne jejich dlouhodobá  forma i stav  uráží. Kdyby  to byla moje  agenda, pozvání na  oslavy  by  šlo na   adresu prezidenta. Už s  jeho vice  bych měl pořádný problém. Ale  asi bych to ještě  zkousl. Ale  v případě i jeho odmítnutí už bych nikoho  dalšího nezval. Nevidím rozdíl mezi americkým velvyslancem a  ministrem obrany. Významově. Zejména když sem jede jen kšeftovat.  Pokud  si nemám připadat  jako  nesvéprávný  bulda, co stojí  pokorně  v prachu u cesty, mačká v  ruce  smeknutou  čepici a  čeká, až kolem projede nějaký  ten  panský šafář.

Zkrátka jako  generál Mattis, když jede  českou vesnicí…

Aby bylo jasno – Američanům nic  nevyčítám. Chovají se k nám  tak, jak my  sami  je  navádíme,aby  se  nám chovali. Pokud  vím, jsou  ve  hře  dva  velké zbrojní tendry

-nákup  210 bojových vozidel pěchoty za padesát tři miliard korun. Do závěrčného výběru se dostali čtyři dodavatelé: americká zbrojovka General Dynamics, která už dodávala Pandury. Ta přichází se strojem ASCOD. Největší evropská zbrojovka BAE Systems z Velké Británie nabízí vozidlo CV 90. Dva stroje se „zvířecími“ jmény Lynx a Puma jsou vyráběné německými zbrojovkami.

-nákup nových armádních univerzálních  vrtulníků za  12 miliard korun. Finalisty výběru jsou helikoptéry UH-1Y od firmy Bell a  italské stroje AgustaWestland AW139M od firmy Leonardo.

Nijak mne nepřekvapí, když se v historicky krátké době  dozvíme, že česká Army bude jezdit v  Ascodech a  létat  UH-1Y. Přátelé  spolu jednak mohou přátelsky obchodovat a  to i o narozeninách  a  potom a  hlavně –  Zeman  se chce  mermo mocí procpat tam, kam se mýrnyx  týrnyx  dostala  dvaadevadesátiletá  babka  ze  Zlína…. A kdopak že je ministrem obrany? Už jste  zapomněli? Připomenu, jakýsi Metnar, chápaný obecně jako Zemanův protegee. Který o  rezortu obrany,   před nástupem do ministerské funkce, nevěděl zhola nic… A já si  pořád  lámal hlavu, co je za  tím, že  ho Babiš poslal šéfovat do ulice Tychonova č1….

Tak to prostě  chodí v  české vesnici,  kde  český  bulda  žmoulá čepici, když, jak už řečeno-  přijede nějaký ten panský  šafář…