Co o Venezuele nevíme a nikdo nám nepoví


napsal VM, doplnil Okay

Vlkův  úvod:

To,co budete  za  chvilku číst není  primárně článek. Jde o mail, který mi přišel jako reakce  na   můj  nedělní  text Venezuela  a panáci. Je  natolik zajímavý, že  jsem rozhodl jej  okamžitě  vydat.  Kvůli doplnění  údajů i  úvah. Kdybych to neudělal, měl bych /oprávněný / pocit, že  jste  zůstali  o  cosi  ošizeni. A  takhle  Kosa nepracuje.

Vedle  nicku  VM, který má tímto na Kose autorskou premieru,  si  dovolím i připojit  to nejpodstatnější  z  jiné  reakce na  stejné  téma. Od nicku Okay. Kvůli grafům a  dalším údajům, které obsahuje  studie  University  Torornto, která se Venezuelou  hloubkově  zabývala. Tou předchávezovskou, chávezovskou  i  madurovskou.  Protože, přiznejme  si,   o Venezuele  opravdu  nevíme  vůbec  nic. Nic, o  co bychom se mohli  opřít. Ten proces, který je tam v  běhu má  potenciál  ovlivnit celý svět. A když se něco takového děje, měli bychom si přímo zakázat  hodnocení  na  základě  nějakých  sympatií  – typu  ten je pro mne  vždycky  fuj, ať  udělá  cokoli nebo dojmů – tohle se mi líbí  protože to zapadá  do názoru, který jsem si vytvořil dávno a dávno.   Nic takového! Stejně  nelze  akceptovat  vymývače  mozků. Ať  už  z  kterékoli strany. Proto  tenhle  dnešní  článek, zkombinovaný  ze  dvou  čtenářských  mailů. Za  sebe  říkám, že  jsem jak VM tak Okayovi vděčen za   to že  se ozvali a co poslali. Nejvyšší  čas  skončit  s předmluvou a jít na věc!

   VM

každý deň som hľadal na vašom blogu váš postoj alebo hodnotenie horúcich udalostí na opačnej strane našej zemegule, dočkal som sa dnes, keď ste sa nakoniec rozhodli venovať Venezuele.

Rád by som doplnil info aj keď nie som si istý, či to bude až tak prínosné, ale hlavne pre tých, ktorí stále obviňujú socialistické vlády a komunistov z pádu venezuelskej ekonomiky.

Pravidelne prezerám aj zahraničnú tlač a na stránkach Global research sa už dlhodobejšie venujú tejto téme a celkom fundovane. Aj keď viem, ako nerád dávate na svoje stránky kópie článkov zo zahraničia, napriek tomu si myslím, že by bolo dobré, keby sa to dostalo medzi vašich čitateľov, hlavne pre tých zarytých neoliberálov/neokonzervatívcov, čím nechcem kritizovať samotný kapitalizmus, pretože či chceme alebo nie, trhová ekonomika má svoje pozitívne stránky. Koniec koncov trhový mechanizmus sprevádza tento svet už od starovekej doby, nie je to náš výtvor, no až v posledných storočiach bola kapitalistická ekonomika dovedená temer na svoj vrchol.

To, čo by som rád trochu viac ozrejmil, či vyvrátil, sú  tri mýty, ktoré vytvárajú falošný obraz o Venezuele.

 

Mýtus prvý:

socialistické vlády dorazili kedysi prosperujúcu a bohatú krajinu. Takže pridávam, nie doslova preklad, ale skôr rešerš z viacerých článkov.

V roku 1975 Prof. Micheal Chossudovský vypracoval  štúdiu o chudobe vo Venezuele, ktorou vyvracia tento mýtus o  Venezuele ako o krajine milionárov. Štúdia bola zadaná ministerstvom plánovania (CORDIPLAN) (zahŕňajúca interdisciplinárny výskumný tím) na čele s Michelom Chossudovskym pod názvom: „Venezuela: La Map de la Pobreza“ (Venezuela: Mapa chudoby) Prof. Micheal Chossudovský, dlhé roky pôsobil vo Venezuele,  je zakladateľ  the Founder, Director and Editor of the Center for Research on Globalization, based in Montreal, Quebec.

Cit:https://www.globalresearch.ca/venezuela-from-oil-proxy-to-the-bolivarian-movement-and-sabotage/5667366

Stále hovoríme o období pred bolívarovskou revolúciou, ktorá sa začala až na prelome nového tisíročia, takže ešte raz, táto správa je z obdobia vlád proamerických režimov z 70-80 rokov 20. stor.

Tu sú výsledky štúdie:

Správa poskytla podrobné detaily o chudobe obyvateľstva,  bola zameraná na výživu, vzdelávanie, zdravie, bývanie, zamestnanosť a distribúciu príjmov. Zaoberala sa aj úlohou vládnej politiky. Po uverejnení štúdie, ministerstvo plánovania skonfiškovala celú  správu. Následne bola skartovaná na základe príkazu kabinetu  prezidenta Carlosa Pereza.
Napriek tomu Michel Chossudovsky správu neskôr vydal ako knihu v roku 1978, čím rozptýlil mýtus „La Venezuela Millionaria“-Venezuela zemou milionárov.
Niektoré detaily zo správy:
„Viac ako 70 percent venezuelskej populácie nemá dostatočnú výživu, nespĺňa minimálne požiadavky na potrebný počet kalórií a bielkovin, zatiaľ čo asi 45 percent trpelo extrémnou podvýživou.
Viac ako polovica venezuelských detí trpela určitým stupňom podvýživy.
Dojčenská úmrtnosť bola mimoriadne vysoká.
23 percent venezuelskej populácie bolo negramotných. Miera funkčnej negramotnosti bola rádovo 42%.
-Jedno zo štyroch detí bolo úplne zbavené možnosti prístupu do vzdelávacieho systému (dokonca sa nedostavali ani do prvého ročníka základnej školy).
-Viac ako polovica detí zo základných škôl sa nikdy nedostala na strednú školu.
Väčšina obyvateľstva mala malý alebo žiadny prístup k službám zdravotnej starostlivosti.
-Polovica mestskej populácie nemala prístup k adekvátnemu systému tečúcej vody vo svojom dome.
Nezamestnanosť bola nekontrolovateľná. Viac ako 30 percent z celkovej pracovnej sily bolo nezamestnaných alebo nedostatočne zamestnaných, pričom 67 percent zamestnaných v nepoľnohospodárskych činnostiach dostávalo plat, ktoré im neumožňoval uspokojovať ani základné ľudské potreby (potraviny, zdravie, bývanie, oblečenie atď.). Tri štvrtiny pracovnej sily mali príjem pod minimálnym životným príjmom. „

Záver štúdie: Venezuelské ropné bohatstvo nebolo využité na prosperitu obyčajného obyvateľstva, na budovanie škôl a zdravotných stredísk, ale prebytok ropy bol do značnej miery recyklovaný do rúk ropných gigantov a miestnych elít.

Opakujem išlo  o štúdiu z dob pred  Chávezom!!!!

Druhý mýtus:

Venezuela je v súčasnosti krajinou socialistickej ekonomiky a za všetky problémy a chudobu môžu len a len chávezovci.  Zopár ujasnení z uvedeného článku, prof. Micheala Chossudovského, odborníka na tieto latino krajiny.

V prvom rade, myslím si, že je to nesprávne, považovať Venezuelu za  socialistickú ekonomiku, ktorou nikdy nebola. Bola a je to v podstate kapitalistická trhová ekonomika. Čo sa stalo, keď prišli k moci chávezovci,  vláda znárodnila niektoré kľúčové ropné odvetvia a vytvorila niečo, čo sa nazýva Spoločenská rada, z veľkej časti zameraná na problematiku bývania, zdravotnej starostlivosti, sociálnu starostlivosť a tak ďalej, ale ekonomika zostala naďalej vo svojej podstate trhovým hospodárstvom. Ak idete do Caracasu, vidíte to, čo v iných západných mestách, obchody plné drahého tovaru, prepchaté ulice luxusnými autami, výstavné bloky korporácií. V skutočnosti sú ekonomické zlyhania, ktoré teraz krajinu postihli, ako sú rastúce spotrebiteľské ceny, hyperinflácia, nedostatok liekov, umelo vytvorené. Po prvé, sú vytvorené manipuláciou devízového trhu výmenným kurzom. Vieme, že tento druh mechanizmu, je prekvapivo účinný, pretože to je to, čo charakterizovalo napr.čílsku vládu Salvadora Allendeho v roku 1973, kedy vytrvalo bola národná mena pod útokom devízových trhov, čo viedlo k hyperinflácii a tak ďalej a tak ďalej. Mohli by sme povedať, že je to súčasťou MMF, Svetovej banky, Federálneho rezervného systému  ako urobiť „nápravu“ nepohodlných režimov. Pre Wall Street je veľmi jednoduché destabilizovať meny. Takáto forma nátlaku sa používa v mnohých krajinách.
Michel Chossudovský  spomína na svoj pobyt v Peru na začiatku 90-tych rokov, keď prišiel k moci prezident Alberto Fujimori, že za jeden deň cena pohonných hmôt vzrástla 30 krát a toto nasledovalo po opatreniach MMF. No a to isté prebieha aj v prípade Venezuely. Výmenný kurz je manipulovaný a vyvoláva chudobu. Niet pochýb o tom, že tieto činy sabotáže a finančného boja vytvárajú obrovskú chudobu. Ale tá nebola len výsledkom vládnej politiky; bol to výsledok zásahu na menových trhoch špekulantmi, ktorý generuje hyperinfláciu a to je niečo, čo je dobre známe. Ak chcete zničiť krajinu, zničíte ju.
Ďalej pokračuje: myslím, že ide o dolarizované hospodárstvo. Inými slovami, existuje systém duálnej meny. Na jednej strane je tu bolivár, národná mena a dolár , čo znamená, že je tam čierny trh. A keď je neregulovaný čierny trh – nikdy sa nedarí regulovať čierny trh – tak sa stane, že ľudia šetria v dolároch, pretože národná mena je veľmi nestabilná,  čím dochádza k vyvádzaniu devíz z krajiny.
Myslím, že na strane centrálnej banky Venezuely došlo k neúspechom, aby sa konečne vyrovnala s touto otázkou. Jedným z dôvodov je to, že mnohí ľudia, ktorí tam boli, o ktorých som vedel, boli zo starého aparátu, bolo potrebné vykonať reformy v rámci menového systému a vytvoriť mechanizmy na ochranu meny a im sa to nepodarilo. To bolo zásadné.

Teraz je tu aj ďalší prvok, ktorý zohral úlohu, a to bol kolaps ropného trhu, ale to postihlo aj iné krajiny. Avšak tento kolaps ropy bol manipulovaný. Existujú mechanizmy, ktoré tlačia ceny komodít nahor alebo nadol prostredníctvom špekulatívnych akcií na komoditných burzách. Je dobre známe a všetci tomu rozumieme. Existujú spôsoby, ako tlačiť ceny akcií hore a dole prostredníctvom špekulatívnych akcií. V ekonomickom žargóne sa to nazýva   otvorený krátky predaj. Keď zavediete takúto otvorenú operáciu krátkeho predaja proti mene, zrúti sa, ale existujú spôsoby, ako sa vlády skutočne vyhýbajú tomuto krátkemu predaju svojich mien. Musia regulovať menový trh a bohužiaľ, vo Venezuele, sa taký mechanizmus regulácie nevytvoril. Boli síce predložené niektoré návrhy, ale nikdy neboli uskutočnené účinné mechanizmy na ochranu meny.
Ďalej pripomenul, že zahraničný dlh Venezuely vo výške 60 miliárd dolárov nie je príliš vysoký, ak máte príjmy z ropy. Avšak, tým, že USA uvalila sankcie na obchod s venezuelskou ropou, existujú záväzky na obsluhu dlhu, čo znamená samozrejme splácať tento dlh, ak sú problémy pri splácaní dlhu, potom veritelia môžu realizovať opatrenia, ktoré sú škodlivé pre venezuelskú ekonomiku a to robia.Ako príklad je venezuelská zlatá záloha uložená v Bank of England, ale  Maduro ju nemôže dostať späť.

Vlkův vstup:  jde o zlato za  1,2 miliardy  dolarů. Detaily o Venezuele  a zlatě  zde.

Ďalší príklad:

venezuelské hlavné zahraničné aktíva, sú z USA a tieto peniaze z predaja ropy sú odosielané Guaidovi namiesto Madurovej vlády. John Bolton to určil ako prioritu.

Tretí mýtus

o neslobodných prezidentských májových voľbách z minulého roku 2018, https://www.globalresearch.ca/venezuela-propaganda-blitz-to-justify-intervention-tyrants-dont-have-free-elections/5667763

Napriek tomu, že časť opozície voľby negovala, aj tak celkom slušná účasť cca 46% oprávnených voličov, Maduro získal cca 6 800 000 hlasov jeho hlavný protivník Falcon cca 1 200 000 hlasov.
Hneď po voľbách mejnstrím, ako zvyčajne rozšíril správu o neslobodných a nedemokratických voľbách, navzdory tomu existujú samozrejme aj iné hlasy, ktoré  sa žiaľ nedostali na stránky hlavného informačného prúdu, potvrdili, že voľby boli slobodné a spravodlivé.

Advokát pre ľudské práva Daniel Kovalik z právnickej fakulty Pittsburgh School of Law, ktorý píše pre Pittsburgh Post-Gazette, napísal:
„Práve som sa vrátil z pozorovania mojich štvrtých volieb vo Venezuele za menej ako rok. Už predtým, v  roku 2013  Jimmy Carter nazval volebný systém vo Venezuele „ako najlepší na svete“ a to, čo som videl, bol inšpirujúci proces, ktorý zaručuje pre jednu osobu jeden hlas a obsahuje viacero auditných postupov na zabezpečenie slobodných a spravodlivých volieb.Neide v  žiadnom prípade  o fabuláciu.

Prečo by  to nemalo byť v  roku 2018 rovnaké?

„Vtedy keď som sa vrátil domov do Spojených štátov, som videl, aké je nevyhnutné písať pravdu o Venezuele, pretože takmer celý mejnstrím  ju vykresľoval ako“ diktatúru „a ako krajinu, ktorá potrebuje zachrániť. Toto pokrytie nielen ignorovalo  skutočný stav vo Venezuele, ale vytváralo obraz diktátora, ktorý ignoruje vôľu ľudu a je najväčšou prekážkou demokracie vo Venezuele.“

Viac ako 150 členov medzinárodnej volebnej sprievodnej komisie pre voľby vydalo štyri nezávislé správy. Ich členovia zahŕňajú politikov, volebných expertov, akademických pracovníkov, novinárov, vodcov sociálnych hnutí a ďalších. “ Všeobecná správa komisie dospela k záveru:
„My, medzinárodní sprievodcovia, sa domnievame, že technická a profesionálna dôveryhodnosť a nezávislosť národnej volebnej rady vo Venezuele je nesporná.“

Rada volebných expertov Latinskej Ameriky, skupina volebných technikov z celého kontinentu, z ktorých mnohí predsedali volebným agentúram, poznamenala:
„Tento proces bol úspešne vykonaný a bola rešpektovaná vôľa občanov, slobodne vyjadrená vo volebných miestnostiach … výsledky vyjadrené Národnou volebnou radou odzrkadľujú vôľu voličov, ktorí sa rozhodli zúčastniť volebného procesu.“

Africká správa:  „Naše všeobecné hodnotenie je, že ide o spravodlivé, slobodné a transparentné vyjadrenie ľudského práva voliť a zúčastňovať sa vo volebnom procese venezuelského ľudu a že výsledky oznámené v noci 20. mája sú dôveryhodné kvôli komplexnej záruke, auditu, vysokej technickej povahe volebného procesu a trinásť auditov vykonaných pred dňom volieb, ktorých sme boli svedkami.
„Môžeme tiež konštatovať, že venezuelský ľud, ktorý sa rozhodol zúčastniť volebného procesu 20. mája, nebol vystavený žiadnym vonkajším tlakom.“

A ešte správa z Karibiku:
„Misia bola spokojná s tým, že voľby boli vykonávané efektívne spravodlivým a transparentným spôsobom. Všetci registrovaní voliči, ktorí chceli uplatniť svoje volebné právo, sa podieľali na pokojnom a prijateľnom prostredí. Na základe pozorovaného procesu je misia presvedčená, že výsledky volieb odrážajú vôľu väčšiny voličov vo Venezuelskej bolívarovskej republike. “

Tolik VM. Může  být, že  vám  to přijde jako propaganda.  Jednostranná propaganda  -Maduro je  dobrý, ať udělá cokoli. Nic  takového. Ostatně  VM  nalinkoval  zdroje, z kterých  čerpal. Jak spolehlivé  jsou  ty  zdroje?  Dobrá otázka.  Za  sebe  říkám – nevím.

 

Universita  Toronto snad  bude pro každého dostatečným etalonem věrohodnosti.  Zabývala  se Venezuelou obšírně  a hloubkově a nakonec  vydala  studii s názvem

The Monetary and Fiscal Historyof Venezuela 1960–2016

a  pro Kosu  ji objevil nick Okay. Takže si  z ní  dáme  základní  grafy, abychom je konfrontovali  s  tím, co  výše  sepsal a vylustroval  VM: Mějte  prosím na  paměti, že  Hugo Chavez se stal  venezuelským prezidentem a začal uskutečňovat  svou  „bolívarskou  revoluci“ v  roce 1999. Do té doby byla  Venezuela  klasickou latinskoamerickou zemí. Se  vším všudy.

Dále je potřeba  zvážit,  že  v  roce  2008/09 proběhla  celosvětová  krize, která dopadla  i  na Venezuelu  a  že v  roc  2014 se  zřítily  ceny  ropy,  z kterých se  jejich producenti dodnes  nevzpamatovali  jak nekonstatoval nikdo  jiný  než  Christine Lagardeová- šéfka MMF!

Takže  je  čas , aby promluvila  fakta:

HDP na hlavu

Tahle  grafika jasně  dokumentuje že  do roku  2014 a pádu cen ropy  nehospodařila  „bolívarská“ Venezuela  zásadně jinak než  předchozí režimy.

 

Roční inflace v  %Totéž  říká křivka  inflace. Zhroucení  ropných  cen prostě  Venezuela  neustála a při snaze  zachovat obrovské sociální transfery  dluh monetizovala  se  vším všudy. V  Argentině  to zkoušeli  stejně. Jenže přerušení sociálních transferů  by bylo  vedlo k okamžitému pádu  Madurovy  vlády. Klasické spojené nádoby.

 

Ceny  ropyTenhle  graf  jsem asi měl dát  jako první. Vysvětluje  finále  obou předchozích.

 

  Komparace HDP na  hlavu a  cen  ropy

Zde je doloženo, jak venezuelská  ekonomika  stála a  padala v  celé své moderní  historii s  cenou ropy.

 

 

 

Veřejný dluh jako % HDP při konstatním směnném poměru

Přiznnávám, že  mi není úplně  jasné, jak při  hospodářské  depresi s e MAdurovi dařilo  snižovat  veřejný dluh  ale já  jsem si tu křivku nevymyslel… Ovšem až  bizarní  zadlužování státu probíhalo především v  době  před Hugo Chavezem!!!

 

   Veřejný zahraniční  dluh  v komparaci s  cenou ropy Opět – předchavezovské  vlád y zadlužovaly  zemi jako  oživot  ještě dávno před  Chavezem. Krize  2008 a následný  cenový šok u ropy si vybral svou  daň…

Veřejný  dluh versus HDP Ratio  v  %

                                                        Příjmy vlády do HDPTenhle  graf  jsem si záměrně  nechal  až na úplný konec. Velmi mne  totiž překvapil. Je zcela  zřejmé, že  Chavez a  Maduro, pokud  jd e o  strukturu  ekonomiky  a veřejných příjmů  neprovozovali  až  tak idiotskou ekonomickou politiku!  Evidentně  se snažili  monokulturní  hospodářství  diverzifikovat a  to velmi účinně!  a Za jejich  vlád  neropné příjmy  eskalovaly a dohnaly  ty  nenaftové a  dokonce  je  předstihly. Docela  rád  bych viděl stejné křivky od  ostatních  velkých ropných producentů.

Jsem Okayovi  zavázán, že  tuhle studii našel a  zaslal. Fakta  jsou  fakta.

Když udělám svůj  souhrn, pak si nemohu pomoci, země s  ekonomickou strukturou Venezuely  prostě nemohla  přežít  světovou krizi 2008/09 a pád  cen ropy  2014 bez podstatných  a  zásadních problémů. Bez ohledu na to, kdo by zrovna  vládl. Pokud by to nebyl ekonomický  genius typu Ludwiga  Erhadta, pravděpodobně  nejlepšího ekonoma  západního světa  po II. ww, který  viděl daleko  dopředu a uměl  Německu vnutit  železnou  hospodářskou  i  fiskální  disciplinu, což je v jihoamerických podmínkách téměř  absolutně  vyloučeno,  musel přijít  tvrdý  pád Stačí se podívat na propad  ekonomik  Saudské  Arábie  nebo Ruska. Ta  první disponovala  daleko většími rezervami petrodolarů  než  než  Venezuelci, ta  druhá  pak  daleko větší  disciplinou a systémovým  řízením.A  přesto byly  důsledky  tvrdého pokrácení ropného inkasa více než  zřetelné.

Venezuela, se svým přerozdělovacím systémem prostě neměla  šanci. Ten byl nastaven  na barel za  100 a  více USD.  Pravověrný pravičák nyní namítne  – vida  soacani/komouši s jejich přerozdělováním! Tak  přece!  Jaká  by  k tomu byla  ta  paralelní, nechávezovská  realita?  Stačí se podívat na  Ukrajinu! Kdyby nebyl  Chávez/Maduro, lze  s pravděpodobností, hraničící s  jistotou odhadnout,  že  by ropné miliardy  z dobrých časů  skončily  v zahraničí, na kontech několika málo vyvolených… Možná, že  by  inflace nebyla  v milionech procent, nýbrž jen v  tisících. Pro běžného občana  to vyjde  nastejno. A  jak ten obyčejný  člověk  žil před  Chavezem jsme si přečetli už  u VM…

Ale  aby  to bylo na  férovku. Madurovi bych rozhodně  řízení  svým rodinných  financí  nikdy nesvěřil!

Na  závěr  něco  ode mne. Bude to  kupodivu  spekulace. Přesto, že  se jim vyhýbám jako čert  kříži. Ale  v  souvislosti s  Venezuelou  řeším jednu  další  důležitou otázku  – proč  to tam  takhle  bouřlivě  kypí  zrovna  nyní? Nabízí s e triviální odpověď  o džbánu a utrženém uchu nebo  o poslední  kapce.

Jenže  mně  zaujal  kraťoučká  analýza  o ropě a její ceně  na Kurzech.cz

Ceny ropy se postupně vzpamatovávají a měly by nadále stoupat

Zaujal mne  tenhle  graf

 

Předpokládám  že  vidíte  to, co  já. Trend  je  zřejmý i přes  dost  dramatický pokles  ceny  v  závěru 2018. A titulek  to potvrzuje -cena by měla stoupat! A proč? To říká  ten krátký textík, který jsem převzal:

Podle odhadů můžeme očekávat snížení produkce ze strany skupiny OPEC plus, která by měla od ledna dosahovat produkci v rozpětí mezi 1,7 a 1,8 milionů barelů denně. Tato dohoda bude pravděpodobně podle všeho respektována, zejména proto, že Saúdská Arábie je ochotna zvýšit ceny ropy. Veřejné finance opravdu potřebují vysokou cenu za barel kvůli dosažení rovnováhy.

Co se týče ostatních faktorů, které představují snižování nabídky ropy, třeba zmínit účinek amerických sankcí na íránskou produkci, která by mohla omezit trh o 300 000 barelů denně, dále jsou zde logistické problémy v Kanadě, které vedly vládu ke snížení domácí produkce o 325 000 barelů za den, nemluvě o blokování největšího libyjského pole Sharara. Na základě výše uvedeného očekáváme snížení nabídky o více než 2,4 milionu barelů denně.

Snížení nabídky a změna vnímání amerických zásob mohou přispět k pokračování oživení cen černého zlata. Strukturální problémy by mohly umožnit aby se cena ropy vrátila na úroveň blízkou nebo vyšší než 100 dolarů za barel. Zvýšení spotřeby rafinérských výrobků, na co průmysl není připraven, by mohlo znamenat narušení trhu s ropou včetně relativního nedostatku zájmu o břidlicový olej, jehož kvalita není ideální k uspokojení momentální poptávky po reformě Mezinárodní námořní organizace (IMO) o jakosti paliv používaných v námořní dopravě.

Zejména nedostatek investic v posledních letech by měl mít katastrofální dopad na kapacitu výroby ropy na světové úrovni a povede k výraznému zhodnocení její cen. Ropný průmysl investoval pouze dvě třetiny ročních investic potřebných k udržení konvenční produkce ropy. Důsledkem těchto nedostatečných investic je předpokládaný pokles konvenční produkce na 92 % současné produkce od roku 2020.

Dokud  padaly  ceny černého zlata, neměl převrat ve Venezuele  velký smysl. Nebyl by  dlouhodobě  sanoval  deklasovanou ekonomiku a  obyvatelstvo  by  sotva  zaznamenalo zásadní změny. Ale  při  prognoze  růstu světových  cen a to až k hranici 100 USD? To je jiný tanec, že?

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.