My vodě, voda nám

napsal Petr  Vít

Vlkův  úvod:

Už  dlouho jsem se chystal  napsat  něco k fenomenu letošního pozdního jara a  léta  – suchu. Nebo  respektive  něco o vodě.  Ale  pořád  mne nic nenapadalo. Uchopitelného. Věci spojené se životním prostředím prostě  nejsou můj  obor a já  se nerad  pouštím  do terénu, kde bych mohl snadno  zabloudit. Vím, e  ani  zlomkem  nemám encyklopedické  znalosti a  sebevědomí  univerzálních  všeználků  rád  přenechám jiným. A  že jich tady  běhá!  V podhradí i na Hradech.

Proto jsem  z potěšením přečetl mail, který  jsem  onehdá objevil ve své poště  a po krátké výměně  dalších  mailů s  autorem jej převzal k otištění  na Kose.

Věřím, že se bude líbit i vám.

Hydrologická situace ČR se horší, za to extrémní pojetí ochrany ŽP trvale posiluje.

Ještě před několika lety si protagonisté radikální ochrany ŽP netroufli otevřeně tvrdit, že nebojují proti vodní dopravě v ČR. Tak alespoň před veřejností proklamativně odkazovali tento nejekologičtější dopravní mód na „opatření nízkoponorových lodí, které je vhodnější přizpůsobit řece, než řeku lodím“. Např. na webu „Přátel přírody“ jsou dodnes tyto „rady“ – neřešící potřebnou plavební praxi a odkazující navíc na typy pro ČR nejen nedosažitelné, ale dokonce  nesplňující jimi doporučovanou nízkoponorovost, která by platila pro místní úseky Labe.

Dnes, po dalších několika letech cíleného likvidování vnitrozemské vodní dopravy, mají její odpůrci nejspíš dojem, že odborníci z plavebního oboru, kterých už ani není moc, nemohou nic zvrátit. Tato jejich úvaha nemusí být daleko pravdy. Navíc se jim podařilo na svou stranu strhnout i mnoho přírodovědců, kdy s pomocí hlubokého zaměření na jejich odbornosti, podtrhují tendenční hesla, vytrhnuté jednotlivosti apod. kterými šíří fóbii veřejnosti. Ovlivňované veřejnosti – médiím, občanům i jejich politickým zástupcům pak podsouvají

• paradoxní otázky typu „Co má mít v případě Labe přednost? Lodě, či příroda?“
• i surové nepravdy – „vybetonují koryto řeky, znásilní její charakter“ apod.
• časté módní stylizace stranící přírodě blízkým opatřením

Příklady prohlášení některých politiků, kteří ač zjevně nemají s ne zase tak dávno ještě fungující vodní dopravou v ČSSR a po té ještě krátce v ČR žádné zkušenosti, svědčí o úspěšnosti propagandistické práce a zdatnosti extrémních „ochranářů“.

„Iluze kvalitní říční dopravy na Labi je stejně fantazmagorická jako plány na kanál Dunaj-OdraLabe,“ míní předseda výboru pro životní prostředí Robin Böhnisch (ČSSD).

„Kvalitní říční doprava v Česku? To nejde. Česko nepotřebuje říční dopravu, která nemůže být nikdy kvalitní. Můžeme tak v klidu vyhlásit EVL,“ přidává se poslanec Jiří Junek (KDU-ČSL)

„Je to další velký průšvih vlády. Vodní doprava je zanedbatelnou částí převozu zboží a surovin a je v ČR marginální. Proto si to nešťastné rozhodnutí vláda mohla odpustit.“ František Laudát TOP 09.

Velice nepochopitelná, smutná a pro vývoj ČR nebezpečná jsou slova dokonce ministra ŽP, p. Brabce:

„Krajinným rázem a zachovalou přírodou je údolí Labe pod Děčínem v porovnání s uměle regulovanými řekami západní Evropy naprosto unikátní místo. Možná poslední kousek Labe, který není přetrasovaný či člověkem stavebně upravený.“ A nepochybuje, že právě ochrana ojedinělé krajiny s množstvím vzácných živočichů i rostlin je tím nejzásadnějším zájmem.“

Jakoby vodní stavba a zdrž, pokračující v intravilánu Děčína a dále proti proudu, měla ublížit na opačnou stranu začínajícímu údolí Labe. I ta řeka je zde po celá staletí přetvářena, její břehy jsou např. upraveny pro někdejší potřebu potahových stezek, prohrábky dna v plavební dráze vytvořily dnes tolik oplakávané – bahnité náplavy. Symbol obrovského sucha – drobnokvět pobřežní by se zde prý nemohl objevovat. To ale logicky vyplyne i z případu, že by se v ČR již neobjevovala ničivá sucha – cíl boje proti suchu. Jelikož je drobnokvět pěkná rostlina, osobně bych ji rád viděl prospívat na jinde pro ni vytvořených místech. Prý je to naivní, myslet si, že by se ta vzácnost jinde uchytila. Konstruktivita nadávkou.

Je to celé nefér a nebezpečné, odvádějící společnost ČR k úpadku, dlážděnému suchými infrastrukturami pro auta a vlaky.

V zájmu těchto „suchých“ pozemních komunikací a přeprav po nich, je vydáváno stanoviště projektované, mnohaúčelové stavby v Děčíně za „oázu klidu“, podobně projekt v Přelouči je démonizován, jak má ničit neposkvrněnou přírodu – ekosystémy vzniklé díky antropogenní činnosti.

Co by asi objevili eurokomisaři, kdyby si „posvítili“ na tato místa, jak je dnes neustále veřejnosti předhazováno?

A ty rádoby odborné úvahy o plavbě v ČR, vycházející od jejích odpůrců – hlavním akcionářem dodnes největší české rejdařské firmy – ČSPL, a.s.  je jeden z největších logistických subjektů Německa – firma RHENUS. Někým vysmívané lodě se zařadily do nového provozu právě pro jejich schopnosti a české posádky, dodnes v Evropě ceněné pro svou odbornost, mají uplatnění „jinde“. Právě dobrý zvuk českého lodníka i kapitána přitahuje každoročně hned několik zástupců velkých rejdařských firem ze Západní Evropy k lodní škole v Děčíně. Ta je ostatně členem EDINNA – asociace evropských lodních škol a vyučenci nemají ani v nejmenším nouzi o pracovní příležitosti.

Labsko-vltavská vodní cesta je spolehlivá díky kaskádě plavebních stupňů v délce cca 260 km, za to 40 km ji nedokonalým splavněním odděluje od státní hranice a následných, plavebně snazších úseků v Sasku. Zde německá vláda garantuje po letech obnovenou údržbu. Je jen na naší vládě, aby v jednáních s „Němci“ nepolevila – potřeba hospodaření s vodou v tamním Labi (samozřejmě i jinde) je brzy přivede k rozvinutí úvah o ještě důmyslnějším zadržování a zpomalování odtoku. (Už jsem od plavby zase u hydrologie, vodních poměrů).

My vodě, voda nám, v roce 2019 ještě více!

Za Spolek Aquarius-Vodnář, SAV

Ing. Petr Vít, předseda

Vlkův  dodatek:

Když  jsem  tenhle  článeček redigoval,  vzpomněl jsem si  na  rozhovor, který jsem vedl s jedním ze svých  prominentních klientů.  Je  to už  dost  dávno. On tehdy  hledal zdroje  na projekt  splavnění  Vltavy  až  do  Českých Budějovic. Nikoli pro těžkou  nákladní  dopravu,nýbrž  pro tu  lehkou – turistickou.  Bylo  to hrozně obtížné takovýhle projekt  komerčně  financovat. Naštěstí  pro něj se do toho vložil stát a  na neštěstí přišla  následně  sucha. Ale o  tom psát nechci. Chci jen vypíchnout  část našeho rozhovoru, kdy  jsem se podivoval, že  nelze  stále  splavnit  dolní úsek Labe, jak o tom píše  pan Vít.

Můj  klient na  mne  tehdy  jen tak pokukoval  a smutně  se usmíval. Nevěděl  jsem proč a  také mu to řekl. Povzdechl si  a  řekl – tak dobrá.

A  začal vyprávět  jeden  dost dlouhý a  smutný příběh. Jehož pointou  byla  dvě sdělení:

1- dolní  úsek Labe nebude, podle  něj  splavněn  nikdy

2- nebude, protože  tomu  brání  jistá  organizace,  jejímž  vývěsním štítem je  ekologie. Ta podle  informací, sdělených mým tehdejším klientem je tvořena  pár  lidmi. Ovšem na  činnost dostávají relativně  obrovské dotace. Ta největší  má přicházet, jestli se dobře pamatuji, ve výši  2 milionů eur  ročně od jistého velkého evropského železničního /nikoli českého/ cargo přepravce. Který  vyplácení  své podpory  má  vázat právě na  zablokování  celoročního splavnění  Labe na  českém území.

Netuším, jestli je  to pravda nebo  ne. Ale  co se týče mého zdroje  téhle informace, pak  jde o  velmi úspěšného podnikatele, který  vždycky, alespon o sobě  a  svých firmách a jejich aktivitách dodával  spolehlivé  údaje. Na splavnění Labe neměl  žádný  zájem. Na  zachování současného stavu  také  ne.

Celé  vyprávění  ozdobil historkou  o  tom, jak  tehdy / v  dobách před  Babišem a  Zemanovým prezidentováním/ byl instalován  nový ministr  dopravy, který  o  splavnění  uvažoval. Prý se k němu  představitelé oné  ekoiniciativy  objednali  a měli s ním vést zajímavý  rozhovor  ve  smyslu – pane  ministře, jestli chcete  být  nějaký delší  čas ministrem tak… tak na  Labe  zapomenete.

Tohle už  mi přišlo  jako sci  fi.  Ale  fakt je, že  onen  dopravní ministr  na  Labe  zapomněl. Dost možná  náhodný souběh okolností.

Nicméně, tenhle  rozhovor  už se mi vrátil v paměti x krát. Od  té doby. A když  dnes čtu  pana Víta a jeho  povídání  o vodě,  pak  si představuji, jestli by  dnes bylo možné  vybudovat  Slapy, Orlík,Lipno. Odpověd je nasnadě. Určitě  nikoli. To by bylo zeleného a  jiného řevu a  obstrukcí. Zkuste si ovšem  vodohospodářskou situaci v  Čechách  představit  bez  vltavské  kaskády.

Má se přizpůsobit řeka lidem  nebo  lidé  řece?

Ani jedno a ni druhé. Lidé  řece  a řeka lidem. Hned a najednou. Jen tak lze přežít.