KDYŽ JE KAŽDÁ RADA DRAHÁ

napsal Xaver

 

Kdysi jsem tu napsal článek s názvem To nemusí skončit dobře. Pojednával, v kostce řečeno, o tom, jak přepjaté prosazování ženství (či čehosi neuváženého) může negativně ovlivňovat zdravý demografický vývoj společnosti. Příčina spočívá kromě jiného totiž v tom, že určitá část žen ostentativně odmítá pokusy (mladých) mužů o navázání kontaktu, seznámení, vážnou známost, ba je považuje mnohdy přehnaně hned za „sexuální“ obtěžování či přímo útok. To pochopitelně méně odvážné mužské protějšky od podobných pokusů odrazuje do té míry, že narůstá počet nezadaných – „singels“. Že to má následně dopad – ve spojení s jinými faktory – na počet sňatků a zakládání rodin neboli na zdravý demografický vývoj, je nabíledni…

Dnešní článek bych naproti tomu mohl nazvat už přímo To neskončí dobře a bude pojednávat o … No, přejdu hned k věci.

Pravil mně nedávno synovec: u nás (rozuměj v rodné vsi) je už víc inženýrů než zedníků. Nevím, jestli je ten ne/poměr už úplně pravdivý, ale v každém případě jsem se rozhodl na to podívat v širších souvislostech, ovšem jen jako „produkt“ (žádná studie) trochu zkušeného pozorovatele. Už i proto, že panuje všeobecný názor, že sehnat šikovného řemeslníka, nejen zedníka, je dnes výhra v loterii, i když mnohdy nasazují už nemravné ceny (znám z vlastní zkušenosti). Skoro se to blíží k přeplácení „melouchářů“ za socialismu, o němž někteří bájí, že to měl plánovitě všechno podchycené. V této oblasti určitě ne, jak potvrdí každý, kdo pamatuje a měl co do činění například s institucí OPBH.

V příslušných pramenech jsem vyhledal následující čísla, udávající počet žáků na učilištích a odborných školách:

2006/2007: 384. 365

2016/2017: 260. 818

Po 10 letech dochází k poklesu o 123. 547 zájemců. A to nutno vzít ještě v úvahu, že čísla obsahují jak čistě „rukodělné“ obory v učilištích, tak žáky odborných škol s maturitou, které stěží uvidíme (ty úspěšné) kdy na stavbách ohánět se zednickou lžící. Mimochodem – v jednom mailu mi kdosi sdělil, že v učilišti ve Vsetíně (jediném v městě) se letos na obor zedník nepřihlásil ani jediný uchazeč! Určitě to bude podobné i v jiných učilištích a i v jiných učebních oborech (rád bych se ale mýlil).

V kontrastu k tomu vystupuje tedy ta údajná „nadprodukce“inženýrů, kterou zmiňoval synovec, a vůbec vysokoškolsky vzdělaných potřebných i méně potřebných (příklady níže) absolventů.

Jel jsem nedávno vážně zamyšlen metrem do domu smutku na poslední rozloučení s přítelem a spatřil už běžný obraz našich dnů: skoro 90 procent „závisláků“ zíralo do těch blbých chytrých telefonů a nevnímalo okolí nalevo-napravo. A málem jsem se rozesmál z toho paradoxu, když jsem nad jejich hlavami četl inzerát, lákající ke studiu na Vysoké škole kreativní komunikace.

Věříte, že k tomu je zapotřebí vysoké školy, i když se holedbá, že z vás vychová novináře či spisovatele? Obávám se, že o novináře a „žurnalisty“ všeho druhu už na trhu nijak zvláštní zájem není, a spisovatelé? I díla těch největších domácích a zahraničních celebrit v tomto oboru jsem tuhle přehraboval po desetikorunách v nedůstojných bednách venku u jednoho antikvariátu…Ale tímto vás nechci, potenciální velikáni pera, nijak odrazovat!

Trochu úsměvný způsob výchovy ke kreativní komunikaci zvolil jistý hospodský, který k jídelníčku připojil poznámku: WIFI nemáme, zkuste se bavit spolu!!! (tak nějak to tam stálo).

Ale teď už zase na vážnou notu. O tom, kolik naše vysoké školy vychovávají inženýrů a dalších akademiků svědčí následující údaje (chápané samozřejmě jako přibližné, z roku na rok kolísající):

Počet studentů na veřejných vysokých školách pro rok 2015: 305. 596

Počet studentů na soukromých vysokých školách v témže roce: 38. 945. V tom nejsou počty studentů zahraničních vysokých škol a jejich poboček, ani ostatních subjektů produkujících absolventy s titulem.

Součtem přicházíme k číslu 344. 541, což je jistě úctyhodný počet – jenže: při procházení některých studijních oborů (a to jsem se podíval do náplně namátkou jen asi dvou či tří vysokých škol) zůstává rozum stát, odkud se vzaly a jaké uplatnění jejich absolventi najdou? Dále pár příkladů:

-rekreologie

-centrum pro studium komiksu

-sociologie a sociální antropologie

-přírodní (společenské) vědy v kinantropologii

-výchova dospělých a andragogika

(Andragogika: aplikovaná věda o výchově a vzdělávání dospělých, která respektuje zvláštnosti s tím spojené. Zabývá se zejména personalizací, akulturací a enkulturací.)

Takové bizarnosti by vydaly na celou stránku, a jejich absolventům opravdu nezávidím zápas o dobré místo, až tyto kvalifikace budou uvádět v CV.

K takovým patří i na první pohled líbivá a přitažlivá odbornost, v níž se kombinuje nějak politologie, mezinárodní politika a diplomacie, v programu skoro každé druhé vysoké školy a dokonce už i škol na středním stupni. Rád bych zde vyslovil z vlastní zkušenosti názor, že dobrý diplomat potřebuje stejně nějakou „základní“ profesi: právník, ekonom, renomovaný znalec historie a reálií dané země, zkušený kulturní pracovník apod.

Navíc ve mně ten vysoký počet soukromých vysokých škol (téměř 40) vyvolává určité pochybnosti o jejich kvalitě. V tomto ohledu jsem se zeptal rektora jedné z nich (mého známého mimochodem), jak řeší případy „neumětela“ na vyhození, když zaplatil třeba sto tisíc školného? Odpověď stručná, ale hovořící za všechno: no, je to dost těžké…

Ještě poznámka k těm počtům vysokoškoláků. I když vysoké školy nabírají narůstajícím tempem a „plnými hrstmi“ (avšak tím zákonitě i nižší kvalitu), nejsme na tom v rámci Evropské unie nijak růžově, přesněji řečeno špatně – téměř na chvostu. Česká republika má pouze 23,9 procenta vysokoškolsky vzdělaných obyvatel, zatímco průměr Evropské unie je 31.4 procenta (tím se řadíme na 23. místo v rámci Unie). Za námi jsou jen Slovensko, Chorvatsko, Malta, Itálie a Rumunsko. Naopak na čele je Irsko, následované Finskem, Velkou Británií a Kyprem.

Takže, milý synovče, všechno je jinak a všechno je špatně. Je to totiž tak, že je málo jak zedníků tam u vás a řemeslníků všeho druhu po celé širé zemi, ale ještě méně je i těch inženýrů, kteří u vás snad přebývají i akademiků všech odborností. A to budí zásadní otázku, jak z toho?

Na to neodpovím já, ani naše dobrá KOSA. K tomu má naše země bezpočet institucí a úředníků, kteří měli konat už předevčírem, avšak očividně zaspali. Lze jen doufat (nechci to nazvat přímo radou), že řešení nebude postaveno na někdejších plánech, kontingentech a dalších reglementacích, které k cíli také nevedly. A navíc by představovaly další ránu do zad už tak dost zkoušené demokracii. Ovšem neodvažuji se soudit, jestli si s tím poradí trh sám, a ponechám to k úvaze povolanějším i vám čtenářům…