EU, Polsko, Česko a důl Turow

Na unijní scéně  těžce přituhlo. A mezi Českou republikou a Polskem snad ještě  více. Minulý pátek Soudní dvůr EU vyhověl české žádosti o vydání předběžného opatření ohledně  dolu Turow. Zákaz těžby bude platit až do vynesení konečného rozsudku v tomto sporu, oznámil soud. Jde  o to, že  Česká republika  k Evropské unii  podala  žalobu  na  Polsko  kvůli rozšíření těžby  v hnědouhelném dole  Turow  nedaleko česko polsko německých hranic.  Obyvatelé  přilehlého  českého pohraničního regionu jsou pod obrovským existenčním tlakem  doprovodných jevů této těžby  – jednak tedy  hlukové a prachové zátěže a především jde o ztráty  vodních zdrojů,  kvůli důlní činnosti, jdoucí dnes  až na kótu -350 metrů pod  krajinný  relief.

Předběžné opatření  jednoznačně konstatuje, že Poláci musí  zastavit  těžbu okamžitě. Nestalo se  nic. Jako kdyby  žádný  pravomocný verdikt  Evropského soudu nepadl!

Evropská  unie  se  znovu a pokolikáté už  v poslední době, dostala  na zásadní  křižovatku svojí existence. Nejde už  ani tak  o spor  nás  a našich severních sousedů. Jde o samou  podstatu projektu  zvaného Evropská  unie!  O tom,jestli podepsané  smlouvy a  dohody platí a jednotlivé státy  jsou ochotné  kromě  výhod  akceptovat  i nějaké povinnosti, či omezení  nebo nikoliv. Zda prosadí či neprosadí svoje  vlastní pravidla.

Už při jednání  o posledním  sedmiletém rozpočtu  jste  četli, že  jednotícím unijním  znakem není v žádném případě  solidarita  či nějaké převzácné a nepostradatelné evropské hodnoty,jak se nám  jedině správní snaží nabulíkovat, nýbrž národní sobectví  v jeho nejtvrdší podobě.

A přesně  tohle je  ten případ!  Který  ono sobectví odhaluje  až do naha!

Proč Poláci  nerespektují  předběžné opatření   Evropského soudu? Z mnoha  a mnoha  důvodů.

Nepochybně  velkou roli hraje tradiční  polský velmocenský komplex. Od  obnovy Polska  v roce 1918 jde o tamní dominantní  zahraničněpolitické nastavení  – hrát  si  na  velmoc minimálně  evropského rozměru.  Po rozpadu  sovětského bloku  znovu vyhřezla a  obávám se, že  v míře dříve těžko vídané.

Ale  tenhle velmocenský polský komplex je  pouze  jedním prvkem, tvořícím polský postoj ohledně  Turowa.

Turowský   velkodůl na  hnědé  uhlí, mimochodem  mimořádně nekvalitní, reprezentuje jednak sám o  sobě  snad rovnou desítky  tisíc  pracovních  míst.  Nejvyšší odhad je až osmdesát tisíc. Think-tank Polityka Insight v této souvislosti varuje, že ztráta pracovních míst by znamenala růst napětí ve společnosti a zvětšení odporu vůči přechodu na udržitelnější zdroje, který je v Polsku už i tak dost velký. Ale především – důl  je napojen   přímo na  elektrárnu, která  vyrábí  na  zastaralých  blocích cca  5%  celé polské spotřeby  elektrické  energie. 

Pokud  vám5% připadá  jako v  celku zanedbatelné  číslo,  pak můžete mít i pravdu. Ovšem jen v zemi,  která disponuje  dostatečnou  výkonovou  zálohou dalších energetických zdrojů. Což ani náhodou není  případ polské energetické soustavy, která funguje na samé hraně svých možností. Názorně  to  dokumentovala například havárie třetí polské  největší elektrárny Belchatów minulý  týden v pondělí. Zhavaroval  výstupní transformátor elektrárny  který z bloků transformuje vyrobenou elektřinu do sítě, což  vedlo automaticky vedlo k vypnutí deseti z jedenácti bloků této  elektrárny. Polskou energetickou síť před blackoutem zachránila okamžitá pomoc dodávek ze zahraničí a také zvýšení výkonu domácích elektráren – včetně Turowa.

Co se stalo a jaká byla role Turowa, názorně ukazuje tento graf odborného serveru

Polsko navíc  v Turowě  právě  dostavělo a minulý  týden uvedlo do provozu další nový blok. Zastavení těžby  v  dole znamená okamžitě přijít  o kapacitu tamní elektrárny  umrtvit novou velkou investici. Vyjádřeno v  číslech ztratit  energetickou kapacitu  zásobující  cca 3,3 milionu domácností. 

Ale jde  také o peníze. Jako vždycky  v první řadě  – rozhodnutí zastavit těžbu by znamenalo svým způsobem vynucený dovoz hnědého uhlí z dolů v Německu a Česku z blízkých regionů, aby firma nemusela elektrárnu vypnout. Zisk zahraničních firem na úkor domácích, navíc ještě kvůli soudnímu rozhodnutí EU, je pro nyní vládnoucí polskou garnituru něco jako rudý hadr pro býka.

Státní koncern PGE si nemůže dovolit elektrárnu odstavit, přestože  by možná dokázal nahradit její výkon záložními zdroji a dovozem, ale přišel by o miliardy zlotých, které potřebuje na transformaci směrem k udržitelnějším zdrojům energie.

Vedle peněz je  dalším hnacím motorem polského nerespektování  předběžného opatření  i domácí politika   a tamní politická scéna.

„Je to skandál. Je to útok na Polsko, na bezpečnost našich občanů,“ napsal na Twitteru například ministr v kanceláři premiéra Michal Wójcik. „Na rozhodnutí vydělají sousední země.“
Premiér Mateusz Morawiecki byl jen o něco mírnější. „Se vší silou se budeme tomuto nespravedlivému rozhodnutí Soudního dvora EU bránit,“ řekl premiér. Rozhodnutí unijních orgánů podle něj nemůže ohrožovat bezpečnost polských občanů – což by se prý podle něj  stalo, kdyby se musela elektrárna vypnout.  

Polskému premiérovi nic jiného nezbývá. Soudní dvůr EU je totiž nyní nepřítelem polských konzervativců číslo jedna. Nynější polská vláda, která ovládá soudnictví, automaticky nepovažuje předběžná opatření Soudního dvora EU za nařízení, která musí splnit.

Spor mezi Polskem  a Bruselem se sice týká zejména soudnictví a předběžných opatření vůči  soudcům,, ale premier Morawiecki má v podstatě nulový manévrovací prostor kvůli napětí uvnitř polské vládní koalice, kterou vedle Práva a spravedlnosti.  Dostal by se po nedávném uhlazení vnitřních sporů znovu pod tlak zejména ze strany silně euroskeptické strany Solidární Polsko ministra spravedlnosti Zbigniewa Ziobry, který ve sporu o soudní reformu vede s unijními institucemi něco ve stylu vyhlazovací  války. A s jejich poslanci nyní v Sejmu vládní koalice stojí a  padá. Přijmout rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Turów by mohlo v konečném důsledku koalici rozložit. Nevratně. PiS by mohla  odkráčet na politické smetiště.

Takhle vypadá v  detailu  Polsko a  jeho postoj  k Turowu.  Poláci už vyrazili na válečnou stezku. Hrozí blokádou česko polských  přechodů a kdo ví čím dalším. Například  fyzickou újmou manželce  libereckého hejtmana Půty.

V tuzemsku, zejména  u alternativy a jejich příznivců má  EU mimořádně  nízký kredit. Oproti tomu jak Polsko, tak Maďarsko  velmi vysoký. Kvůli jejich  odporu,resp. kapricům  vůči vedení EU. A přísahá se na  V4 jako na  svatou  alianci!

Varoval jsem a budu  varovat proti takovým jednoduchým a krátkozrakým hodnocením!  Bruselští eurokraté pro mne představují  odstrašující příklad   nekompetentního vměšování se do lidských osudů vždycky, když  přijdou  jakýmkoliv  fanatickolidskoinženýrským projektem a  že jich v poslední době  je. Jenže  to ostatní, co Unie přináší  a  vůbec není k zahození  jaksi je pod  naši rozlišovací  schopnost. To se bere tak nějak samozřejmě.  Zrovna  tak  upozorňuji na přešlapy  polských nacionalistů, kteří kdyby mohli, tak zítra  začnou válčit  s Ruskem. Za předpokladu, že jim strejda  Sam pokryje  záda.

Podobně  nevidím jen  Orbánův  zásah  v migrační tsunami a  jeho další kroky ohledně  dostavby  atomky  v Paksi, kdy  se zcela pragmaticky dohodl s Rosatomem nebo snahu o protažení plynovodu Turkish stream až  do Maďarska nebo nasazení  vakciny  Sputnik V eventuálně  principiální postoj ohledně některých eurounijních šíleností.. Ale  také registruji například aktivizaci zahraničních Maďarů , kterým  rozdává  maďarské  pasy. Čímž v  sousedních zemích obrovským způsobem  stupňuje  národnostní pnutí.  A hovoříme o celém konglomerátu potrefených  států  -Slovensku, Ukrajině, Rumunsku, Srbsku!  

A  V4? Ta  dobře zafungovala  pouze  když  šlo o postoj k přerozdělování migrantů. Jinak to není nic  moc.

Mně z toho trvale  vyplývá, že  Česá republika se má především soustředit  sama na  sebe. A od nikoho ze sousedů, snad  s výjimkou Slovenska, nic nečekat. Pomocnou ruku  člověk, jak známo,najde  nejrychleji na konci svého ramene. U států platí totéž.  Turow  je toho nejlepším důkazem.

Nyní jsme  v pozici polských  arcinepřátel. Kvůli kterým má Polska  ty potíže!  Jen proto, že  česká vláda se, zcela výjimečně  rozhodla  zastat  svých  obyvatel ve trojmezním Frýdlantském výběžku!!!!    Kterým jde  o ztrátu domovů a  existence!     

Zajímalo by mne, co na  to alternativní  eurouniobici! Zda nyní  sympatizují více  s protiunijním tažením Poláků  nebo  s našimi krajany,  z kterých Turow a jeho další provoz  dělá bezprávné bezdomovce!

WordPress má bohužel už jen  nový editor, do kterého, na  rozdíl od  toho starého, neumím přidat  anketu.  Velmi bych si přál, aby  to zase  bylo možné.

Protože mne zajímá  a to velmi, jestli pro ty  vůči nesmiřitelné  je  důležitější  jakýkoliv  vzdor  vůči Unii a tím pádem polské zájmy nebo  existenční zájem našich krajanů.

Jsem zvědav jak se  Brusel vypořádá  s polskou ostentativní ignorancí předběžného opatření  Evropského soudu. Stejně  jak na konečný  verdikt  v  česko polském sporu o Turow. 

Osobně  čekám  v obou případech nějakou  hodně  velkou  a hustou  unijní chytristiku a kulišárnu. Která spíše  zreflektuje polské než  české zájmy.  Soudím, že Poláci a to nejen díky  své čtyřnásobné  velikosti, nýbrž  a  především  – díky  diplomatické šikovnosti a  soudržnosti jejich diaspory, hrají s lepšími kartami, přes  všechny  diskrepance  s Bruselem,než  my. 

I přes  to, že chápu polské stanovisko, jež  jsem se snažil maximálně objektivně popsat, soudím, že  elementární právo  je na  české  straně. Nic  na polské straně neospravedlňuje  to, že  české obce  v příhraničí prostě  přijdou o vodu. Energii, uhlí  a pod. lze  nahradit nebo dovézt. Ale  voda je prostě život. A když není, život končí.

Co na  to antieurounijní bijci  za národní zájmy?   Jak moc  vám leží na  srdci národní zájem našich spoluobčanů  z nejsevernějších  Čech?    

No teď jsem možná objevil v nabídce  nového editoru cosi, co by mohla  být  anketa. Tak to vyzkoušíme.  Nechám se příjemně překvapit.