Něco se hnulo

napsal Leo K.

V minulém článku (Úhel pohledu) jsem psal:
… Mělo by nás zajímat jaké dopady rusko-ukrajinský konflikt přinese naší zemi. Dost citelně už nás zasahuje skrze naší zahraniční politiku, když jsme se – respektive, když se naše vláda rozhodla – ze solidárních důvodů trestat Rusko. Přišli jsme nejenom o ruský trh, ale také o ruské zdroje surovin, když nepočítám sekundární dopad ztráty téhož pro Německo, na němž jsme s vývozem z 80% závislí!
Když už jsme z vlastní vůle vstoupili do této hybridní války měli bychom respektovat poučení z Velké (1.světové) války – nepřipustit válku o dvou frontách. Marně. Jsme zmítáni šílenými zelenými polovzdělanci (Bc. Marcel Kolaja a v EK rytíř Řádu čestné legie Franciscus Cornelis Gerardus Maria „Frans“ Timmermans) a místo toho, abychom soustředili síly a přizpůsobili aktuálním podmínkám skutečnými odborníky navržený energetický mix, tak otevřeme druhou frontu rozhádáním s Ruskem. […] Jestliže se naše aktuální vláda už přesvědčila (alespoň doufám, že má nějakou zpětnou vazbu), že neumí vládnout, měla by odstoupit než přivede národ k zoufalým činům. Jana Turoňová oprávněně píše, že současná vláda představuje bezpečnostní riziko státu…a vida – něco se hnulo a jakési probuzení zaznamenali i žurnalisté německého státu:

Oskar Lafontaine: „Evropa platí za zbabělost svých vlastních vůdců“

27.11.2022 08:00

Portál DWN v rozhovoru s Oskarem Lafontainem referuje  o ekonomickém úpadku Německa, zástupné válce mezi Ruskem a NATO na Ukrajině, proč požaduje stažení amerických jednotek z Německa. Evropa se naléhavě potřebuje emancipovat od USA a vypracovat vlastní strategii pro budoucnost. To je stěžejní požadavek Oskara Lafontaina, který rozvádí ve svém rozhovoru pro DWN.

Dovolím si zveřejnit pro Kosíře část článku:

DWN: co se stane po odstřelu plynovodů Nord Stream 1 a Nord Stream 2?

Oskar Lafontaine: Vyhození dvou plynovodů do povětří je vyhlášení války Německu a je ubohé a zbabělé, že federální vláda chce incident zamést pod koberec. Říká , že něco ví, ale nemůže to říct z důvodů národní bezpečnosti.Vrabci to ze střech cvrlikají už dlouho: USA útok buď provedly přímo, nebo mu daly alespoň zelenou. Bez vědomí a souhlasu Washingtonu by zničení plynovodů, které jsou útokem na naši zemi, ochromují naši ekonomiku a jsou v rozporu s našimi geostrategickými zájmy, nebylo možné. Byl to nepřátelský čin proti Spolkové republice – nejen proti ní, ale také – což opět jasně ukazuje, že se musíme osvobodit od amerického poručnictví.

DWN: Ve své nové knize „Ami, je čas jít!“ vyzýváte ke stažení amerických jednotek z Německa. Není to nereálné?

Oskar Lafontaine: To se samozřejmě nestane přes noc, ale cíl by měl být jasný: stažení všech amerických vojenských zařízení a jaderných zbraní z Německa a uzavření letecké základny Ramstein. Musíme na tom vytrvale pracovat a zároveň budovat evropskou bezpečnostní architekturu, protože NATO v čele se Spojenými státy je zastaralé, jak mezitím správně seznal francouzský prezident Emmanuel Macron. To proto, že NATO již není obrannou aliancí, ale nástrojem k prosazení nároku USA zůstat jedinou světovou velmocí. Měli bychom ale formulovat své vlastní zájmy a ty se v žádném případě neshodují se zájmy USA.

DWN: Říkáte, že Američané jsou zodpovědní za vyhození potrubí do povětří. Vážně věříte, že by se Německa vzdali bez boje?

Oscar Lafontaine: Ne, začíná to být ošemetné, ale nevidím jinou možnost. Pokud my a zbytek Evropy zůstaneme pod dohledem USA, budou nás „vléct přes útes“, aby ochránili své vlastní zájmy. Musíme tedy postupně naši působnost rozšiřovat, nejlépe společně s Francií. Stejně jako Peter Scholl-Latour jsem před mnoha lety volal po francouzsko-německé unii. Pak by mohla být integrována i obrana obou států jako jádra nezávislé Evropy. Abychom použili nyní otřepaný výraz: Prožíváme porodní bolesti přechodné fáze z unipolárního k multipolárnímu světovému řádu. A zde vyvstává otázka zda máme v tomto novém světovém řádu své vlastní místo, nebo se necháme jako američtí vazalové vtáhnout do konfliktů Washingtonu s Moskvou a Pekingem. Tady můžeme jen prohrát.

DWN: Musíme se na to znovu podívat. Americký vliv na německou politiku a média je obrovský. Jak tam hodláte získat hrací prostor?

Oskar Lafontaine: Fungovalo to také za kancléřů jako Willy Brandt, Helmut Schmidt, Helmut Kohl a Gerhard Schröder. Alespoň v některých konfliktech měli na mysli německé zájmy a neházeli je přes palubu v předvídavé poslušnosti. Páteř potřebujete také, když stojíte v čele země. Obraz kancléře Scholze stojícího jako školák vedle amerického prezidenta Bidena, když oznámil, že Nord Stream 2 k ničemu nebude, byl ponižující. A pak je tu německá ministryně zahraničí, která papouškuje americkou propagandu, a ministr hospodářství, který chce „sloužit jako vůdce“. Více podbízení není možné.

DWN: Jakou hru hrají Baerbocková  a Habeck?

Oskar Lafontaine: Pokud jde o paní Baerbockovou, rád bych ji chránil. Nehraje žádnou hru. Asi je opravdu tak jednoduchá. A Habeck je ve své kanceláři úplně zdrcený.

DWN: Ve své knize citujete Machiavelliho: „Není rozhodující to, kdo první chopí se zbraně, kdo podněcuje katastrofu, ale kdo si ji vynutí.“ Máte na mysli ukrajinský konflikt?

Oskar Lafontaine: Samozřejmě mám na mysli i konflikt na Ukrajině, který začal nejpozději pučem na Majdanu v Kyjevě v roce 2014. Od té doby USA a jejich západní vazalové vyzbrojují Ukrajinu a systematicky ji připravují na válku proti Rusku. Ukrajina se tak stala de facto, nikoli de iure, členem NATO. Západní politici a mainstreamová média tuto historii svědomitě ignorují.

Přesto bylo neomluvitelným porušením mezinárodního práva, že ruská armáda napadla Ukrajinu. Lidé umírají každý den a každý, ať už Moskva, Kyjev nebo Washington, má odpovědnost za to, že zatím není příměří a nese těžké břemeno viny. Již více než 100 let je deklarovaným cílem politiky USA zabránit za každou cenu splynutí německého obchodu a technologií s ruskými surovinami. Je naprosto jasné, že vzhledem k tomu pozadí máme co do činění s dlouho připravovanou zástupnou válkou USA proti Rusku. Skutečnost, že zejména SPD zradila odkaz Willyho Brandta a jeho politiku zmírnění napětí a ani vážně netrvala na dodržování Minské dohody,

DWN: A? Dosáhly USA svých válečných cílů?

Oskar Lafontaine: Ano i ne. Byli mimořádně úspěšní při přerušení vztahů mezi Ruskou federací a EU… Můžete si dočíst sami.

Oskar Lafontaine: finanční kapitalismus selhal. Potřebujeme demokratizovat ekonomiku. Pracující musí mít daleko větší slovo ve svých podnicích, než tomu bylo doposud.

Ano, je to levičák, ale jako bývalý spolkový ministr financí je německou veřejností vysoce respektován. Ale, co je pro tento článek podstatné – není sám. Zadejte si vyhledávače „Europa muss sich endlich von den USA emanzipieren“ a získáte přehled německého tisku, který na dotčené téma velmi razantně reaguje. Nejde přitom jenom o tzv. alternativu. Shodně o tom referují velmi seriozně znějící tituly jako Handelsblatt, Deutschlandfunk, Die Welt, Tagesspiegel a dokonce i rakouský Der Standard a švýcarský Neu Züricher Zeitung

Další ukázka z Telepolis je také jenom částí delšího článku

„Europa muss sich endlich von den USA emanzipieren“

…„Spojené státy sobecky sledují své zájmy.“

Pane Flassbecku, během cesty kancléře Scholze do Číny varovali zástupci podnikatelů před odvracením se od Číny. Pokud se tak stane poté, co se s Ruskem rozejdeme, a to i z hlediska hospodářské politiky, kdo nám zůstane?

„Usilujeme o úzkou transatlantickou koordinaci v čínské politice a hledáme spolupráci s podobně smýšlejícími zeměmi s cílem snížit strategické závislosti,“ napsali Zelení a FDP v koaliční smlouvě. Co by to znamenalo a nakolik je takový způsob realistický?

Heiner Flassbeck:

Je to předem odsouzený pokus jednostranně snížit „závislost na Číně.“ Německo bylo jedním z největších příjemců bonusů  globalizace a může na tom jen tratit. Kromě zoufalého a nesmyslného pokusu americké administrativy bránit americkou hegemonii není důvod měnit kurz vůči Číně. Zejména Zelení jsou uvězněni v transatlantické mrtvolné poslušnosti, aniž by se byť jen na vteřinu zamysleli nad legitimními a nezávislými zájmy Evropy.

„Nenásledujte nekriticky “

Evropa se musí konečně emancipovat od USA a dospět, místo toho, aby nekriticky několik let či dokonce desetiletí následovala již neudržitelné sny USA o věčné hegemonii v ekonomických a vojenských otázkách. USA jsou ve svých zájmech naprosto sobecké a prosazují je téměř všemi možnými prostředky. Jak naivní musíte být, když se ve jménu „transatlantického hlasování“ necháte vláčet bez ohledu na své zájmy? V otázkách Ruska a Číny je politické a mediální klima mimořádně polarizované, a to i v médiích. V Telepolisu jste však zahájili sloupek o hospodářské politice. Proč právě toto médium?

Heiner Flassbeck: Je dobře, že Telepolis je médium, které se nedrží mediálního ovzduší, které se prostě stalo nesnesitelným.

Heiner Flassbeck je německý ekonom a veřejný intelektuál. V letech 1998 až 1999 byl státním tajemníkem na spolkovém ministerstvu financí.

Pokud se vyhneme tvrdé a věcné debatě o ústředních otázkách, končí s debatou i demokracie.

Zaznamenal tohle náš mainstream?

V Partii Terezy Tománkové senátoři hodnotili také vládu. Od smířlivého pohledu Tomáše Czernína až po kritický pohled nové nezávislé senátorky. Podle senátora Čunka je premiér Fiala v této oblasti „příliš naivní.“ „Všechny evropské země dělají pragmatickou politiku, a sice že každý potichu řeší, co udělá sám pro sebe a své občany, aby to pro ně bylo výhodné. „S tím až pak jdou do vyjednávání v Evropě a já se obávám, že pan premiér díky tomu, že je to akademik a má málo zkušeností v této oblasti, příliš věří tomu, že Evropská unie je složena z andělských bytostí, které chtějí vždy dobro toho druhého. Mnoho věcí z mého pohledu nezná,“ rýpl si do premiéra, který téměř půl roku předsedá Evropské radě.

S kritickým pohledem na celoevropské řešení přišla senátorka Jana Zwyrtek Hamplová. „Každá vláda se stará o své občany a naše vláda své občany bohužel odsunula na úplně poslední kolej. Vláda zastropovala ceny energií tři měsíce poté, co napřed říkala, že to nikdy neudělá. Pořád se soustředíme na evropské řešení, to je sci-fi. Každý stát řeší to své,“ míní nezávislá senátorka.

Rozumím tomu, že Petr Fiala se kvalifikuje na premiéra Ukrajiny. Vládu nezvládl a tak mu konflikt na Ukrajině přinesl možnost se uplatnit jako tak zvaný sluníčkář. Je mizerným manažerem – ale na druhou stranu – s touhle „vládou“ by nic neudělal ani mnohem lepší premiér. Nicméně jedno udělat mohl – přiznat, že vládnout je nad jeho síly a podat demisi. Takhle nejspíše vláda Petra Fialy vstoupí do učebnic jako vláda Černého Petra. Horší je, že to odnesou, ostatně jako vždycky, občané této země.

Obdobně jako se za první republiky vzpomínalo na „Belle Époque,“ se dnes až melancholicky vzpomíná, na „zlatý věk“ přelomu osmdesátých a devadesátých let, tj. období, kdy skončila studená válka, a s pádem bipolárního světa měla nastat éra radosti. Jenže následovala hospodářská krize, války s terorismem, vzestup nových mocenských center ve světě a konečně také nástup konzervativního paradigmatu „střetu civilizací.“ Zdá se, že také konec dějin liberální demokracie a jejích ideálů nebude prostý otřesů. Ale pořad mi hlava nebere, proč nás vláda musí stůj co stůj zavléct do bažin.

To má být pravicová politika?