Už dávno a dávno před vypuknutím války na Ukrajině Kosa psala o Green dealu jako o kolektivním šílenství, které spolehlivě přivodí ekonomickou sebevraždu Evropy. A popisovala, jak zoufale trpí například automobilový průmysl – v podstatě poslední velký ekonomický obor, který nám na starém kontinentu zůstal. Vše ostatní nese už dlouho známky zaostávání, degenerace a devastace, viz klíčová součást každé moderní ekonomiky – elektronický a kybernetický průmysl.
Ukrajinská krize a sankční balíky, jež Evropa uvalila ani ne tak na Rusko jako na sebe, viz odchody evropských automobilek v Ruska, vedly k další serii textů a téma evropský automobilový sektor a s tím, že mezeru bleskově zaplní Číňané, kteří na opuštěném ruském trhu odladí obchodní modely pro následnou expanzi do západně kolektivní Evropy. S tím, že mix šíleného greendealování a trestání Ruska znamená umíráček evropských automobilek. Což se dotkne především českého hospodářství neboť jsme, spolu se Slovenskem, na automotive nejzávislejší zemí kolektivního Západu, ne li celé planety.
Přišlo mi pár mailů s více či méně nesouhlasným názorem. Jenže už se ukazuje, zda se Kosa mýlila či nikoliv!
Dnes už to chápe a píše i mainstream. Viz specializovaná ekonomická rubrika Seznamu.cz – Cash Only a její článek
Zažije Česko průmyslový úpadek jako Detroit?
Už i písmáci ze Seznamu.cz čují totální malér! Ale Fiala a Obludárium se hřejí v odlesku svého úžasného předsednictví EU.
Takže se pěkně posaďte, aby to s vámi neseklo a dáme se do toho!
Nucená transformace české ekonomiky, a především automobilového průmyslu, je v plném proudu. Po českých silnicích se bude v příštích letech prohánět více čínských aut.
Před nástupem automobilového průmyslu byl americký Detroit klidné, menší městečko. V roce 1900 měl 285 tisíc obyvatel, ale boom výroby aut do města přilákal Američany i emigranty z východní Evropy či Itálie, takže do 1930 počet obyvatel Detroitu vzrostl na téměř 1,6 milionu. Kolem roku 1950 dokonce na dva miliony. Jen v ikonické továrně Ford Motor River Rouge, otevřené v roce 1927, pracovalo přes 90 tisíc zaměstnanců.
Po druhé světové válce však v Detroitu začalo růst napětí mezi bělochy a černochy. Ve městě panovala přísná segregace a bílé obyvatelstvo, které bylo v mírné většině, se sestěhovávalo do předměstských oblastí. V samotném Detroitu začaly pouliční nepokoje, které probíhaly v padesátých i šedesátých letech. Město přestalo být bezpečné a výrobci automobilů se začali stěhovat jinam.
Úpadek završil v sedmdesátých a osmdesátých letech nástup mezinárodní konkurence, hlavně evropských a japonských automobilek, které vyráběly kvalitnější,a hlavně levnější auta. Bylo to v době, kdy vysoké ceny ropy a slabý dolar odstartovaly dekádu vysoké inflace.
Chrysler se koncem 70. let vyhnul bankrotu jen s pomocí federální pomoci. S finančními problémy se potýkaly i automobilky GM a Ford. Výroba se stěhovala do levnějších amerických států i do zahraničí.
Čínská konkurence
V Česku ani přes dramaticky vysoké ceny nemovitostí pouliční nepokoje neprobíhají a nemusíme čelit ani rasovému napětí. Automobilový průmysl, v němž se od konce 90. let počet zaměstnanců zvýšil z 86 tisíc na současných 135 tisíc, však prochází těžkou zkouškou.
K šílenství český autoland dohání hlavně předpisy vytvářené Evropskou komisí. Návrh emisní normy Euro 7 z loňského podzimu je tak přísný, že by kvůli němu automobilky musely zastavit výrobu menších, levnějších vozů, které nejsou tolik profitabilní.
Podle Martina Jahna, člena představenstva Škody Auto, by se v krajním případě v Česku přestaly v roce 2025 vyrábět vozy Scala, Kamiq a Fabia. Jedná se přitom o víc než sto padesát tisíc vozů ročně a „prakticky by se tím uzavřela jedna celá výrobní hala v Mladé Boleslavi“. Kromě ziskovosti samotné Škody Auto by to dopadlo na dodavatelskou síť, která by propouštěla desítky tisíc zaměstnanců.
Kromě norem musí automobilky stále čelit problémům se zpožděnými dodávkami komponent, z nichž své vozy vyrábí. Podobně jako kdysi v Detroitu se automobilkám v Česku zvyšují kvůli vysokým cenám energií i náklady na samotnou výrobu a zaměstnance, kterých je stále nedostatek.
Tou hlavní paralelou s americkým automobilovým průmyslem v 70. letech je však nástup čínských výrobců. Čína své automobilky subvencuje, aby mohla ovládnout zahraniční trhy. Podle odhadů, například od poradenské firmy Inovev, čínské značky v Evropě do roku 2030 získají až dvacetiprocentní podíl na prodejích nových elektrických vozů, tedy 730 tisíc až milion vozů ročně.
„Už předloni se otočil poměr aut, která se převážejí mezi Evropou a Čínou, a víc aut se sem vozí z Číny. A ty nůžky už se budou jen rozšiřovat,“ říká Petr Knap, vedoucí partner společnosti EY pro automobilový sektor.
Pro tuzemské automobilky konkurence znamená další tlak. Zejména dodavatelské firmy s nízkými maržemi, které pracují čistě na zadání zahraničních automobilek, budou mít problémy přežít. Podle insiderů může jít až o třetinu všech firem, které jsou závislé na velkých, zejména německých firmách jako Volkswagen, BMW či Mercedes-Benz.
Velkým automobilkám přitom paradoxně ziskovost roste. Kvůli pomalejší výrobě je automobilů stále nedostatek, a nemusí tak nabízet například slevy. Podle aktuální studie německé EY činila loni na podzim průměrná marže automobilek 7,3 procenta, což je výrazně nad úrovní před pandemií: V letech 2013 až 2019 činila zisková marže automobilových společností v průměru 6,1 procenta.
Tuzemští dodavatelé často balancují na hranici čtyř procent, protože největší marže zůstává u finálních prodejců. Každý otřes a zrušení dodávek tak pro ně může být smrtící. Situaci pozorují i banky, podle nichž si tyto firmy berou méně investičních úvěrů. „Pokles či stagnaci jsme zaznamenali například v oblasti automotive nebo služeb turistického ruchu,“ uvedl Petr Plocek, mluvčí UniCredit Bank, která patří k nejsilnějším v korporátním bankovnictví.
Deindustrializace Evropy
České firmy – nejen z automotive – v současnosti kumulují hotovost a připravují se na horší časy.
Vylepšovat si své finanční zdraví se snaží i prodejem pohledávek faktoringovým firmám. „Ze zvýšené aktivity na konci loňského roku je patrné, že firmy stahují likviditu, chtějí mít více hotovosti, aby mohly rychle reagovat na nákupní příležitosti na trhu. Některé společnosti na konci roku vyměňují své pohledávky za hotovost, aby vylepšily své finanční výkazy před akcionáři a úvěrujícími institucemi,“ uvedl pro SZ Byznys Adam Šoukal, zakladatel a šéf faktoringové firmy Roger, která loni profinancovala faktury za osm miliard korun.
Letos tedy nevyhnutelně přijdou krachy firem. Už na počátku roku padl výrobce sportovní obuvi Botas nebo ostravská strojírenská firma Gearworks výrazně závislá na ruském trhu.
I v automobilovém průmyslu dojde ke konsolidaci. „Naši konkurenti jsou na tom většinou o něco hůř. Řada z nich bude zcela určitě krachovat,“ řekl pro SZ Byznys Pavel Juříček, majitel skupiny Brano, kterou výrazně potrápila pandemie i problémy s dodávkami surovin, takže se jí za poslední dva roky snížily tržby z 5,3 miliardy korun na 4,5 miliardy. Juříčkova firma však zůstává zisková v řádu desítek milionů korun, mimo jiné i kvůli dodávkám pro čínské automobilky.
Krachující české firmy budou kupovat buď místní investiční skupiny nebo německé automobilky, nebo prostě zaniknou. Evropu tak obchází strašák deindustrializace především kvůli technologickému zaostávání vůči Číně a Spojeným státům.
„V Evropě nám skutečně hrozí, že ztratíme hodně výrob, které tady máme, a také hodně pracovních míst. Mám pocit, že se již politická reprezentace v Evropě rozhodla, že kromě toho, že v Evropě používáme elektroniku vyrobenou v Asii, tak že budeme používat i elektrická vozidla vyrobená v Asii, a to může mít na naši ekonomiku výrazný dopad,“ řekl před Vánoci pro SZ Byznys viceguvernér České národní banky Jan Frait.
Sofistikovaná ekonomika
Paralela s Detroitem, odkud začali masivně odcházet lidé i firmy, se však v Česku přece jen nemusí naplnit. Na rozdíl od Detroitu je v Česku stále bezpečnost, je tu kvalifikovaná pracovní síla, která je levnější než v západní Evropě, a poloha blízko Německa je pro automobilky výhodná. Navíc je část českého průmyslu vysoce sofistikovaná a Česko patří k nejkomplexnějším ekonomikám na světě, což ji vůči ekonomickým otřesům chrání.
Podle informací SZ v současnosti řada nadnárodních firem v Česku připravuje miliardové investice. Porsche, Mercedes či Valeo mají v Česku vývojová centra, která zaměstnávají kvalifikovanou a dobře placenou pracovní sílu. „Automotive je obor, v němž v Evropě putují na výzkum a vývoj nejvyšší částky. Ale musíte sem dostat ty části výrobního řetězce, kde se nepracuje za dvouprocentní marži, tedy něco, kdy ohnete plech a posíláte na další zpracování do Německa,“ dodává Knap z EY.
Investice Škody Auto do linek na kompletování baterií napovídá, že i Volkswagen má zájem v Česku fungovat i v příštích letech. Vrchlabí a Mladá Boleslav tak ještě mají šanci, že se českým Detroitem nestanou.
Pěkné počteníčko, že? Vidíte nějaký, alespoň náznak, že by zastupující ukrajinský protektor v Praze a jeho Obludárium a v něm zejména Sikela a Stanjurou se jakkoli znepokojovali? Že by ekonomický, ehm expert ODS a místopředseda Sněmovny, jistý Skopeček a podobní pseudoekonomové, tloukli na poplach????
Seznam si dal práci aby závěr toho jeho neradostného textu vyzněl optimisticky.
Prý jsme něco jako země zaslíbená pro zahraniční investory a nebude nakonec tak zle… Vsadím se, že jde o naprosto nemístný optimismus. Napíši opět cosi, co už jste četli, ale musím znovu, protože jsem si jistý, že se tak stane. Oč že běží?
O Ukrajinu! jak jinak! Tamní válka tak či onak jednou nějak skončí. Pro tuhle úvahu není vůbec podstatné s jakým výsledkem. Podstatný bude jen stav té země po válce. Že půjde o totálně zničenou a rozbitou krajinu netřeba psát. V podstatě půjde o ruinozní zemi. A Rusko žádné reparace platit nebude. Ne pokud nebude v pozici poraženého, klečícího na kolenou. Což s jaderným arzenálem, po němž kdykoliv může sáhnout, vypadá iracionálně. Nanejvýš mu kolektivní Západ ukradne dosud zmrazené devizové a jiné rezervy a pošle je Kyjevu. Ale to ani zdaleka nebude stačit na napravení škod, znovuvýstavbu země a její ekonomiky. Jednotlivé kolektivně západní státy se velkohubě zavázaly k obnově konkrétních ukrajinských regionů. Jenže všichni dobře pamatujeme tu doslova rvačku o unijní peníze při schvalování posledního sedmiletého rozpočtu v Bruselu.
Jestli se někde projevila v plné nahotě ta opravdová evropská soldoriti, stalo se tak právě tenkrát. Prostě podle klasika – o peníze jde až na prvním místě. Vždycky!!!! Přidejte si k tomu, že Zelenský, jestli přežije konec války, bude s věčně nataženou rukou nesrovnatelně vlezlejší než dnes a to nepamatuji jiného nezápadního papaláše, který by tak sebevědomě školil celý Západ jako on dnes! Doslova si diktuje! A všichni zatím skáčí podle jeho taktovky.
Jenže to funguje do té doby, dokud jeho soldáti zabíjí Rusy. V momentě, kdy s tímhle nastane konce, zazvoní Zelenskému zvonec! A stane se přítěží. Neříkám, že Západ ze svých slibů demonstrativně vycouvá. Takhle to nepůjde. Něco bude muset dát. Ale bude se bránit peněžním transferům. Za každou cenu. Takže odhaduji, že na to půjde jinak!
Jak jinak? Přemístěním výrob! Nikoli z Německa, Holandska, Rakouska, Francie a tak podobně! To ne! To by se silně ozvaly tamní odbory. Na forhontě v tomto transferu bude východní Evropa! Ano Češi jsou lacinější než Němci a při tom kvalifikovaní. Nicméně Ukrajinci, zdecimovaní válkou, budou nejméně o jeden řád lacinější! V každém ohledu. A jejich kvalifikovanost také není úplně k zahození. Může být, že v tuzemsku zůstane vývoj nebo jeho podstatná část. Ale výroba? Zejména ta nízkomaržová? Tak ta odpluje k Zelenskému. Německo, Holandsko, Rakousko, Francie a spol. splní tak přesunem výrob ze střední Evropy na Ukrajinu podstatnou část svých slibů. Aniž by je to stálo jediné euro! A jejich firmy z toho nakonec vyzískají. Že to bude možná tragické pro Čechy, Slováky a další? No a co? Je potřeba nějak reagovat na průnik čínských automobilek! Zejména, když už nemáme přístup k levným ruským energiím a surovinám…