V poslední době Kosa převzala několik zajímavých statí z americko imperiálního webu Foreign Affaires. Jež pojila společná niť – zdálo, se že i v tomto nesmlouvaně americko imperiálním prostředí se směrem k vývoji ukrajinského konfliktu začíná pomalu prosazovat zdravý rozum. Jenže ouha Foreign Affaires a jeho autoři zůstali věrni sami sobě! S tím zdravým rozumem to nebude nijak horké. Viz následující text:
Ukraine Needs More Than Crisis Managemen
podle překladače
Ukrajina potřebuje víc než krizové řízení
Minulý měsíc schválil americký Kongres balíček pomoci Ukrajině ve výši 61 miliard dolarů. Nedostatek munice v důsledku měsíců trvající dysfunkce Washingtonu nahlodal ukrajinské frontové pozice a města a kritickou infrastrukturu, které byly vystaveny palbě raket a dronů. Nejvyšší vojenští a zpravodajští představitelé v Kyjevě doporučili Ukrajincům, aby se v nadcházejících měsících připravili na územní neúspěchy. Ruská armáda již zvýšila tlak na Charkov a donutila tisíce Ukrajinců uprchnout ze strachu, že by ruské síly mohly brzy znovu obsadit jejich města.
Infuze americké pomoci by měla Ukrajině pomoci stabilizovat frontu a chránit její nebe. Ukrajinská armáda ale také naléhavě potřebuje více vojáků . Nerozhodnost v Kyjevě ohledně nového mobilizačního tažení způsobila, že bojové jednotky byly silně poddimenzované, jejich ztráty byly umocněny loňským neúspěchem při výstavbě obranných opevnění a rozšiřující se palebnou převahou Ruska. Vojenští experti se domnívají, že ukrajinská armáda potřebuje ztrojnásobit příjem rekrutů, aby udržela obranné operace na současných úrovních bojů. Kyjev se snaží napravit svůj nedostatek lidských sil a požádal své partnery v NATO, aby pomohli s výcvikem rekrutů na Ukrajině. Byl by to rychlejší a efektivnější způsob přípravy ukrajinských vojáků na bitvu. Většina zemí, včetně Spojených států, odmítla rozmístit instruktory na ukrajinské půdě z obav o svou bezpečnost, ale hrozivá pozice Kyjeva na bojišti možná některé z nich přiměje k přehodnocení stanoviska.
Jakkoli jsou vyhlídky kritické, další americké zbraně a ukrajinský personál poslouží pouze jako obvaz k zastavení krvácení. Hlubší problém zůstává: nedostatek koherentní strategie, jak čelit dlouhodobé hrozbě, kterou Rusko představuje pro Ukrajinu – a pro evropskou bezpečnost. Již více než dva roky funguje Kyjev a jeho partneři v režimu krizového řízení a plánují v krocích po měsících, nikoli po letech.
Tento krátkodobý přístup však již nevyhovuje svému účelu – ani není udržitelný. Nyní by mělo být jasné, že neexistuje žádná zkratka k ukončení této války, ať už na bojišti nebo prostřednictvím politického a ekonomického tlaku na Moskvu. Ukrajina tak bude s pomocí Spojených států a dalších potřebovat strategickou vizi, která se točí kolem posilování jejích obranných schopností a obnovy odstrašování v dlouhodobém horizontu. Oznámení amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena v Kyjevě 14. května, že Spojené státy plánují podepsat desetiletou dvoustrannou bezpečnostní dohodu s Ukrajinou, je krokem správným směrem. Spolu s podobnými dohodami, které Kyjev podepsal s několika dalšími partnery, by to Rusku signalizovalo, že ačkoliv Ukrajina pravděpodobně v dohledné době nevstoupí do NATO, Spojené státy a Evropa mu stojí za zády.
Pro rozvoj soudržné dlouhodobé bezpečnostní strategie pro Ukrajinu lze ale udělat ještě více. Odstrašení ruské agrese bude vyžadovat tři prvky: popření, trest a důvěryhodnost. Aby Ukrajina popřela schopnost Ruska zvítězit na bitevním poli, musí vybudovat své ozbrojené síly a obranný průmysl, aby mohla postavit a udržet schopnosti, které jak degradují vojenskou kapacitu Ruska, tak je nepravděpodobné, že by budoucí ruská invaze uspěla. Aby západní armáda signalizovala hrozbu trestu, musí vymyslet pohotovostní plány, které Rusku uvalí smysluplné náklady, pokud znovu zaútočí na Ukrajinu poté, co bude dosaženo hypotetické dohody o příměří. A aby byly tyto plány v očích Moskvy důvěryhodné, musí se západní státy zavázat, v ideálním případě v právně závazné formě, k jejich zajištění. Právě tam budou bezpečnostní dohody Ukrajiny se Spojenými státy a dalšími spojenci NATO , pokud budou řádně implementovány a zajištěny, rozhodující.
Dosažení trvalého míru nebude možné bez jasné vize dlouhodobé bezpečnosti Ukrajiny. Kreml musí pochopit, že jeho cíl podrobit si Kyjev není dosažitelný – ani nyní, ani nikdy. Teprve pak by ruské vedení mohlo přijít ke stolu ke smysluplným rozhovorům – a přijmout nezávislost Ukrajiny v dlouhodobém horizontu.
V létě 2022 začaly Ukrajina a Spojené státy vypracovávat dlouhodobý plán na vybavení ukrajinských ozbrojených sil důvěryhodnou obrannou a odstrašovací schopností. Dramatická úvodní fáze války právě skončila. Ruská blesková válka selhala a Ukrajina úspěšně uhájila svou nezávislost. Kyjevští partneři začali ze svých zásob stahovat pokročilé zbraně, aby pomohli v tom, co se rýsovalo jako drtivá bitva o východ země. V krátké době se Ukrajina naučila obsluhovat a udržovat desítky různých typů zahraničního vybavení.
Bidenova administrativa si brzy uvědomila, že tento nouzový přístup má své nedostatky. Hrozba z Ruska pravděpodobně nepomine a Kyjev musel začít plánovat dlouhou válku. Američtí vojenští plánovači provedli tisíce simulací válečné trajektorie a vyvinuli modely pro ukrajinskou „budoucí sílu“, jak se tento koncept stal známým. Cíle tohoto cvičení byly dvojí: řídit náklady standardizací vybavení a rozhodovat o schopnostech, které by Ukrajina potřebovala na dlouhou trať, i když ještě bojovala.
Bohužel toto plánování ustoupilo do pozadí, když válka vstoupila do nové fáze. Na podzim roku 2022 Ukrajina zaznamenala vítězství v Chersonu a okolí Charkova. Tyto triumfy přesunuly těžiště z budování budoucích sil k výcviku a vybavení ukrajinských jednotek pro rozsáhlou ofenzivu v roce 2023. Ale navzdory rozsáhlé přípravě nebyly ukrajinské síly schopny proniknout dobře opevněnou frontovou linií Ruska.
Od roku 2022 Rusko nasměrovalo svou ekonomiku k válečné výrobě a našlo způsoby, jak se chránit před západními sankcemi. Dělostřelecké granáty ze Severní Koreje, útočné bezpilotní letouny z Íránu a technické komponenty z Číny pomohly ruské vojenské rekonstituci a výkonu na bojišti. Výsledkem je, že od začátku roku 2024 Rusko pomalu, ale stabilně získávalo podél frontových linií, zejména v okolí Doněcka, kde jeho výhry stály vysokou cenu.
Nyní, když je Kyjev připraven přijmout americkou pomoc, která mu letos pomůže minimalizovat další ztráty, se rozhovor musí přesunout zpět do dlouhodobého horizontu. Budování budoucích sil Ukrajiny bude vyžadovat systematické vojenské plánování, stanovení priorit cílů a předvídatelnou západní podporu po delší dobu. Bude to také vyžadovat tvrdé rozhovory o válečných cílech, kompromisech a načasování, což vše má dopad na cenu a udržitelnost síly.
NA OBRANU OBRANY
Přezbrojení Ukrajiny by mělo být vázáno na jasnou vojenskou strategii. Měl by být Kyjev schopen vytvořit síly schopné komplexních kombinovaných útočných operací s cílem osvobodit území okupované Ruskem? Nebo by měly být cíle skromnější: obrana frontové linie v současné podobě, ochrana hlavních populačních center, degradace ruských bojových schopností a odvrácení budoucího útoku v plném rozsahu?
První model je atraktivní, protože dodává energii Ukrajincům, z nichž většina chce stále znovu dobýt okupované území a osvobodit své spoluobčany z ruské nadvlády. Západním vůdcům také umožňuje předložit svým voličům jasnou teorii vítězství. Ale nemusí to být reálné, alespoň ne v příštích několika letech. Ukrajinská armáda prokázala obratnost a kompetence v mnoha oblastech, ale bude vyžadovat mnohem více polního výcviku, rozvoje personálu a vybavení, aby mohla vést synchronizované operace na úrovni brigády i nad ní. Tento rozsah výcviku, nezbytný předpoklad pro úspěšný zásah proti hlubokým obranným liniím, bude téměř nemožné provést, dokud bude veškerá bojová síla Ukrajiny vázána boji na východě. Navíc, větší a těžší útočná síla bude časem nákladnější na vybudování a udržování.
Síla postavená k obraně a odstrašování by na druhou stranu byla cenově dostupnější. Ukrajina se nemůže přímo vyrovnat všem schopnostem Ruska, ale nemusí tak činit, aby si efektivně vyžádala náklady. Se správnou sadou přizpůsobených schopností může zmírnit nebo, kde je to možné, vyvážit výhody Ruska ve většině domén. Například Rusko má jasnou výhodu v letectví. Ukrajina musí být vybavena k ochraně svého nebe vrstvenou a integrovanou pozemní protivzdušnou obranou a hbitým letectvem čtvrté generace. Zároveň by měla být schopna ohrozit klíčové vojenské a ekonomické cíle uvnitř Ruska. Západní státy by měly poskytnout kapitálové investice a technické znalosti pro vznikající ukrajinský program dronů s dlouhým dosahem, který zaznamenal pozoruhodné zásahy na vojenských zařízeních hluboko uvnitř Ruska.
Strategie na vybudování ukrajinského arzenálu pro daleké údery by sloužila třem účelům. Zaprvé by to Kyjevu umožnilo systematicky se zaměřovat na ruská zařízení na regeneraci sil a výrobu zbraní, čímž by se snížila schopnost Moskvy vést válku. Za druhé, přispělo by to k odstrašení budoucí ruské agrese zvýšením nákladů, které by Moskva utrpěla, kdyby znovu zaútočila. A za třetí, mělo by potenciál přimět Moskvu, aby omezila své letecké a raketové útoky na ukrajinské civilní obyvatelstvo a kritickou infrastrukturu.
Ukrajinská černomořská kampaň je příkladem možného druhu odstrašování. Kyjevské použití dálkových , ozbrojených dronů a podmořských schopností proti ruským námořním prostředkům na Krymu a jeho okolí přinutilo ruskou Černomořskou flotilu vrátit se od ukrajinského pobřeží a umožnilo znovuotevření ekonomicky důležitého přístavu Odesa. Rusko by mohlo provést podobný výpočet ve své letecké kampani, pokud usoudí, že Ukrajina má dostatečnou palebnou sílu, aby ji symetricky zranila.
VZKAZ PRO MOSKVU
Ukrajina tvrdí , že pouze členství v NATO nabízí takové pevné bezpečnostní záruky, které ukončí válku a odradí další ruskou invazi. Aliance ale není připravena nabídnout pozvání – a pravděpodobně nebude, dokud nebude po delší době míru. Přesto musí Spojené státy a jejich spojenci zajistit, aby se Ukrajina během tohoto přechodného období dokázala bránit. Aby tak učinili, měli by kodifikovat závazky týkající se financování, výcviku a vybavení budoucích ukrajinských sil a věrohodně signalizovat, že pokud Rusko znovu zaútočí na Ukrajinu, vyzbrojí zbraněmi – a potenciálně dokonce použijí vlastní prostředky.
Loni v červenci mocnosti G-7 a Ukrajina deklarovaly svůj záměr vytvořit síť dvoustranných bezpečnostních závazků, které mají zajistit západní podporu na dlouhou trať. Od té doby se k deklaraci připojily dvě desítky dalších zemí a devět zemí podepsalo s Ukrajinou desetileté bezpečnostní dohody. Spojené státy nyní vyjednávají o svém. Tyto dohody, i když jsou nezávazné, jsou pro Kyjev dobrou zprávou. Ukazují určitý stupeň politického závazku vůči ukrajinské bezpečnosti, který převyšuje předchozí západní záruky, včetně těch v Budapešťském memorandu z roku 1994, které vedlo k odstranění ukrajinského jaderného arzenálu zděděného po Sovětech.
Existují čtyři klíčové způsoby, jak mohou Kyjev a jeho partneři proměnit tyto dohody v koherentní dlouhodobou bezpečnostní dohodu. Summit NATO ve Washingtonu letos v červenci nabízí příležitost pokročit v konverzaci na všech čtyřech frontách. Za prvé, Ukrajina a signatáři dohod by měli vytvořit společnou koncepci budoucích sil Ukrajiny. Část této práce již začala v mnohonárodních pracovních skupinách, známých jako „koalice schopností“, které dostaly za úkol prozkoumat vojenské požadavky Ukrajiny v několika oblastech, od obrněných jednotek a protivzdušné obrany po námořní bezpečnost a leteckou sílu. Kyjev a jeho partneři by měli zvážit jmenování rady vyšších vyslanců, kteří by dohlíželi na toto úsilí, které vyvrcholí zprávou do konce roku 2024, která nabízí podrobný plán nákupu a výcviku pro ukrajinskou armádu na příští desetiletí.
Zadruhé, ukrajinští partneři by měli oznámit vyhrazený fond pro budoucí síly, které budou vyčleněny ze současných operací. Většina spojenců oznámila své financování pro rok 2024 s vágními závazky pro roky budoucí. Ale bez předvídatelného víceletého financování bude mít splnění akutních potřeb Ukrajiny na bojišti vždy přednost před budoucími investicemi.
Nasadit cenovku na budoucí sílu nebude snadné. Výchozím bodem by byl obranný rozpočet Polska, země s populačním a ohroženým prostředím podobným Ukrajině. Návrh generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga na pětiletý fond pro Ukrajinu ve výši 100 miliard dolarů je v rozsahu toho, co je potřeba pro budoucí síly. Část těchto finančních prostředků by měla být vyhrazena na pobídky ukrajinských a západních firem k provozování společných podniků, na lokalizaci výroby a školení na Ukrajině a na posílení ukrajinské obranné průmyslové základny proti fyzickým útokům. Tyto kroky by časem snížily závislost Kyjeva na zahraniční podpoře.
Za třetí, pro ukrajinské partnery není příliš brzy na to, aby začali diskutovat o tom, co by dělali v případě, že by země byla znovu napadena – po hypotetickém příměří, příměří nebo urovnání. Dosud se zavázali konzultovat s Kyjevem a poskytovat „rychlou a trvalou“ podporu. Aby tato prohlášení mohla být věrohodným signálem pro Moskvu, musí být podpořena činy. Spojenci by se mohli dohodnout například na vytvoření „ukrajinské válečné rezervní zásoby“ zbraní a střeliva na území NATO, které by v takovém scénáři přišly na Ukrajinu. Mohli by také zahájit studii o tom, jak by bylo možné upravit vlastní obrannou a odstrašující pozici, aby zkomplikovala moskevský kalkul při hypotetickém útoku na Ukrajinu.
Asertivnější možnosti, jako je rozmístění vojáků na Ukrajinu v nebojových rolích nebo zajištění pokrytí částí Ukrajiny v blízkosti území NATO, budou v průběhu války těžko realizovatelné. Ale měly by být na stole, pokud dojde k příměří. Vypracování robustních plánů pro Západ k vynucení příměří je věrohodným způsobem, jak dát Moskvě signál, že nemůže očekávat, že znovu zaútočí na Ukrajinu, aniž by trpěla ještě závažnějšími následky. Ukrajincům by to také pomohlo, aby si byli jisti, že pokud se v určité chvíli rozhodnou pro příměří, nezůstanou bezbranní, zatímco Rusko přezbrojuje.
A konečně, Spojené státy by měly vést své spojence při kodifikaci těchto dlouhodobých závazků způsobem, který je důvěryhodný a vydrží volební cykly. Hlasování obou stran amerického Kongresu o pomoci Ukrajině ukazuje, jak toho lze dosáhnout: rozpětí ve prospěch jak v Senátu, tak ve Sněmovně bylo výrazně nad tím, co by bylo potřeba ke schválení smlouvy nebo řádného statutu. Zatímco Bidenova administrativa pokračuje ve vyjednávání s Kyjevem o bilaterální dohodě, měla by zahájit vážný dialog s vůdci v Kongresu o strategii USA porazit ruskou agresi a o tom, jak by měla být v příštích letech zajištěna. Legislativně ratifikovaná politika založená na dvoustranickém mezioborovém konsensu by zdaleka nesloužila jako bianko šek pro Ukrajinu, ale zajistila by předvídatelnost, udržitelnost, řádný dohled a větší páku k požadavku, aby spojenci sdíleli odpovědnost za podporu Ukrajiny.
HRA NA ČEKANOU
Neexistuje žádná stříbrná kulka, která by ukončila válku Ruska proti Ukrajině. Ruský prezident Vladimir Putin je oddán svému dvojímu cíli -vnutit Kyjevu svou vůli a přepsat pravidla evropské bezpečnosti. Věří, že čas je na jeho straně, a cítí malý tlak na kompromisy, a to i v případě, že na Ukrajinu proudí nová americká pomoc. Za těchto okolností je vybudování diplomatické cesty k dosažení dohody postavením vozu před koně.
Může uplynout dlouhá doba – roky, možná i desetiletí –, než bude mít Ukrajina reálnou šanci získat zpět celé území, které Rusko okupuje, ať už vojenskými prostředky nebo diplomacií. Ale Putin není nesmrtelný, jeho režim není věčný a jeho válka vytvořila vnitřní tlaky , které by se mohly projevit destabilizujícími způsoby. Po staletí procházel ruský stát cykly vnější expanze a chaotického omezování. Naposledy byla Moskva na zádech v roce 1991, Ukrajinci to zahráli skvěle a získali nezávislost. Až se okno znovu otevře, Ukrajina by měla být připravena jej využít k maximální výhodě.
Ukrajina mezitím potřebuje silné západní bezpečnostní závazky. Ukrajinci musí mít jistotu, že budou mít podporu svých partnerů bez ohledu na to, jakým směrem se bude válka ubírat – i když se jednoho dne rozhodnou, že usilování o příměří je v jejich zájmu. A ruské vedení musí pochopit, že jeho vliv na Kyjev se bude s růstem schopností Ukrajiny nadále snižovat, podpořený neotřesitelným závazkem Západu k dlouhodobé bezpečnosti země. Ať už někdo věří, že válka skončí na bitevním poli nebo u vyjednávacího stolu, strategie budování obrany a odstrašovací kapacity Ukrajiny a zároveň signalizace, že Západ zůstává mocný, je nejlepší způsob, jak v Evropě vytvořit trvalý mír.
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Tak co tomu říkáte?
Nepochybně tenhle jeho úlet četli už v Moskvě. Tam totiž Foreign Affaires studují zcela určitě.
A co jim z takového článku musí vyjít? Že uzavřít s Ukrajinou a kolektivním Západem jakýkoliv mír nebo příměří je naprostým nesmyslem. Který Rusku nic nepřinese. Že opět, stejně jako v obou případech Minských dohod nepůjde o mír s cílem nějakého trvalého soužití, ale pouze a jen o oddechový čas pro další zpresování Ruska kolektivním Západem a paktem NATO. Přesně tohle tohle pan Ciararmla Kyjevu, Washingtonua vůbec kolektivnímu Západu doporučuje! Válčete, dokud Ukrajina je schopna stavět nějaké vojáky a dokud na Západě existují nějaké peníze, byť vydlužené!!!! Ať to stojí, co to stojí! Ukrajinská krev a životy nejsou pro něj zajímavé, o ruských se nebudeme ani zmiňovat a náklady , placené kolektivně západními daňovými poplatníky také ne! Prostě – z cizího krev a to doslova pro Ciaramellu neteče.
Hlavně , aby na Rusko byly uvaleny náklady!! To je to oč tu běží! Že to Rusko může konflikt v mžiku ukončit nasazením jaderných zbraní a Západ pak bude stát před volbou stáhnout ohon a s ostudou odtáhnout nebo jít kvůli Charkovu a Oděse do poslední války na planetě zemi? V těchto dimenzích ten pán – kupodivu dnes a především dříve ve vysokých funkcích strategických analýz – neuvažuje.
Ale že by neznal realitu? Tak to zase ano. Realitu zná velmi dobře. Viz jeho konstatování, že smlouvy s Kyjevem, které už uzavřely některé kolektivně západní země a jež Zelenský velkohubě vyhlašoval jsou jen formální. Tedy jeho slovy – právně nezávazné. Nikdo z kolektivně západních papalášů necítil sebemenší potřebu se Kyjevu zavázat více.
S financováním Zelenského a jeho kliky to vidí úplně stejně. Kolektivní Západ ani nenapadlo Zelenskému přislíbit nějakou dlouhodobou finanční pomoc, jenž by řešila trvalý nedostatek financí v ukrajinském rozpočtu! Osobně se domnívám, že se tato situace nezmění. Protože v žádné kolektivně západní zemi nejsou rozpočty v takovém stavu, aby umožnili trvalé lití peněz do bezedné díry jménem Ukrajina. Kde je z nikoliv malé části tamní papaláši a jejich struktury rozkradou. A voliči si také věčně nenechají kálet svými vládami na hlavu ve smyslu – v našem domácím rozpočtu není na tohle a tohle pro vás, ačkoliv včera to tam ještě bylo, ale na Ukrajinu dát musíme, protože to je naše priorita!! Tohle prostě nefunguje.Ať si pan Ciaramella myslí cokoliv. Jestlipak on, dle svých doporučení posílá Zelenskému část svých výdělků a to nadkritickou? Fakt by mne to zajímalo!
Jde o přímo vzorově agresivní text americko imperiálního vidění a cítění!!! V pravém slova smyslu Foreign Affaires. Kde nehraje roli realita a zdravý rozum, nýbrž jen a jen emoce a pýcha!!! Imperiální nabubřelost. Dokud ta bude mít v USA navrch, mír na Ukrajině nebude. A Ciaramella vůbec nepracuje s faktem, že vyřešení ukrajinské otázky je pro Rusko existenčním problémem. Pro něj a jemu podobné jde o možnost jak oslabovat jednoho ze dvou osudových soupeřů USA:. Pro Moskvu o fatální životní záležitost.
Ze všeho mi vychází že tenhle článek docela významně přibouchl dveře k nějakému rozumnému mírovému narovnání. Protože ruským elitám dokonale předvedl, jak myslí ty americké a co od nich ve skutečnosti očekávat.
Navíc – všechno, co autor navrhuje mohly Spojené státy a jejich spojenci učinit už dávno. Ani jej nenapadlo se sám sebe zeptat – a proč jsme to neudělali? On to zřejmě přičítá imbecilitě čelných západních politiků. Nic jiného mi nevychází. Já bych naproti tomu mínil, že ještě úplně nepoztráceli pud sebezáchovy. Na rozdíl od toho Ciaramelly. Naštěstí.