Sluníčková záhada, aneb o uprchlících jinak

napsal jezevec

Každý, kdo někdy nahlédl do temných bažin zpravodajských her, nebo alespoň viděl film „Vrtěti psem“ – dobře ví, že až 90% rozpočtu zpravodajských her se věnuje na vytváření dojmu, že to je jinak. A ten dojem že je to jinak, je pak taky jinak, a to je ještě taky jinak, a tak dále v mnoha úrovních. Bez překvapení tedy posledních několik měsíců jsou mnohé odborné i obskurní blogýsky plněny „zaručenými“ informacemi, odkrývající tu pravou podstatu uprchlického byznysu – kdo to financuje, kdo to organizuje, kdo a proč tomu dělá marketing, koho to nejvíc poškozuje, kdo se nejhlasitěji směje, kdo na čem kolik vydělává, a kdo se bude smát naposled a nejlíp. A zatím se nemohu zbavit pocitu, že všechny dosud publikované dekonspirační teorie jsou jen přehlídka ztraceného času.

Zastáncům obrany hranic je při tom spíláno do fašistů, xenofobů, rasistů a krken – zastáncům wilkommenskultur je spíláno do kulturních sebevrahů, vlastizrádců, (s různými defekačními přívlastky) sluníčkářů, a hlavně dobroserů za cizí peníze. Protože opravdu jen málokterému sluníčkáři a politikovi, který ty uprchlíky takzvaně vítá – jest po aforismu nesmrtelného Karla Havlíčka Borovského dáno, aby mu PÁNBŮH TO JEHO VLASTENČENÍ Z HUBY DO RUKOU VRAZITI RÁČIL. Jo to demonstrovat, jak má kdo na co nárok, poučovat co by měl kdo dělat, to jó, to ano – ale vzít si to na zodpovědnost, zaplatit to a udělat, to nééé.

Překvapivě velmi mnoho lidí má pak ještě naprosto jasno v tom, jak naše církve, které dostaly vráceno nějaké nemovitosti, co nakradli komunisti – by mohly konečně dělat něco „užitečného“, ty bolševikem zdevastované baráky opravit, a nastěhovat do nich ty uprchlíky – a za ty miliardy, které dostanou výměnou za ukončení dotování platů duchovních, se o ně starat – – – v podstatě stejná krevní skupina, já jsem PRO a někdo jiný at to udělá a zaplatí.

Přesto i u nás existuje skupina – a dodávám, že nejsem jejím členem – která je ochotná uprchlíky opravdu přivítat, v pravém smyslu toho slova.

Za prvé – v pravém smyslu slova uprchlíky. Ne ty davy sebevědomých, dobře oblečených a dobře živených mladíků, vybavených moderní elektronikou a desetitisíci EUR v kapse, kteří se (přes několik bezpečných zemí) derou do německého či severského sociálního blahobytu. Opravdové uprchlíky – vdovy s dětmi a osiřelé děti, vyhnané z domova a ponechané bez pomoci, za naprostého nezájmu kohokoliv. Uprchlíky, kteří opravdu uprchli před boji, přišli o všechno, a chcípou v nějakém uprchlickém lágru na kraji válečné oblasti, a nemají nic – ani peníze, ani šanci odjet dál, ani naději že se něco změní. Často jsou ještě i v tech uprchlických enklávách systematicky vyvražďováni.

Za druhé – v pravém smyslu slova přivítat. Zajet tam a najít je, vysvětlit jim kdo jsme a co můžeme, vyselektovat ty co to pochopí a mají o takovou pomoc zájem, a je to pro ně spása z nebes. Zajistit jim přepravu, zaplatit letenky. Ubytovat je u sebe, starat se o ně, naučit je jazyk a naše kulturní zvyklosti. Zaplatit jim doplnění vzdělání, pomoct jim s integrací, najít jim práci a nebo je do smrti živit – a ručit za to že to zvládnou, protože pozvánka je osobní, konkrétním lidem pro konkrétního hostitele.

V diskusích o uprchlících se často – a nikoli nepochopitelně – vítačům za cizí peníze replikuje: a kolik teda tech uprchlíků máš doma? O kolik se jich postaráš? A co když nebudou makat, kdo je bude živit a jak dlouho? …… Máme u nás takové lidi, co znají na tyto otázky konkrétní odpověď. A na konci podané ruky je jejich vlastní rameno, a za ním i jejich vlastní a otevřená prkenice.

A proč že všechny tyhle dojemný jezevčí kecy? Protože to nejde. Není zájem. Není politická vůle. Více než rok už se tato skupinka altruistů pokouší vysekat pár zbytků rodin ze skutečného pekla – a naší vládě je to úplně u prdele. Miliarda sem, miliarda tam – stavět detenční tábory, a chytat do nich lidi co chtějí jen projít do Německa, to by nám šlo. Sto melounů do Jordánska – šup tam! Na to prachy jsou, tam se v televizi vytlemuje kdejaký politik.

Ale povolit, vlastně jen že neškodit, aby se k nám dostalo stopadesát lidí, kteří k nám chtějí, a financování jejichž potřeb je zajištěno privátními dárci – to nejde.

Sám jsem psal na závěr svého třeskutého textu o uprchlících –

O uprchlících bez statistik – zato z první ruky.

že počet imigrantů, který si myslím že je přijatelné u nás přijmout, je determinován počtem, které lze umístit v rodinách dobrovolníků. My takové rodiny máme, a přesto to nejde. Kdo si myslí že kecám, může se podívat na

http://www.gen21.cz/.

Po čtrnácti měsících jednání na všech možných úrovních, se shodou okolností právě předevčírem pan premiér milostivě uvolil, že tomu bude věnovat pozornost. Z těch původně vybraných stopadesáti lidí se toho skoro nikdo nedožil.

A včil mudrujte – cui bono?

jezevec

P.S.

Vím, že tyto informace a dokumenty byly již před několika týdny nabídnuty Čulíkovi na BListy. Ani neodpověděl, nic z toho nepublikoval, nebrání mu to však pokračovat v jeho oikofobním štvaní.

 

Dopis organizace GEN 21 poslancům Parlamentu ČR.

Vlkův dodatek:

Když mi jezevec napsal, že by jako měl pro Kosu článek k uprchlíkům, ale úplně jiný, než  kdy na Kose, k této tématice vyšel a jestli ho vezmu, říkal jsem si – tak to chci vidět, nebo, že by se byl najednou vítačem?! Samozřejmě, že jsem byl zvědav, co z něj vypadne a odpověděl jako vždycky – pošli a uvidíme, ale vracím jen minimálně textů a  u Tebe je nezveřejnění velmi nepravděpodobné, jakkoli svět vidíme v převážné většině pohledů  každý jinak.

Musím konstatovat, že mne ten text zaskočil. A  že ho dávám na sklo dokonce velmi rád. A jakkoli mám k přijímání migrantů zásadní výhrady z mnoha dobrých důvodů , které jsem už popsal nejméně v 25. dílech uprchlíků, tak tady rozhodně  mohu jen souhlasit. Ačkoli   ne plně  se vším. Detenční tábory a jejich stavba  a rozšiřování kapacit jsou holou nutností. Pokud chceme dostát povinnostem , které nám vyplývají ze Schengenu a Dublinského protokolu a  být aspon trochu připraveni, jestliže lavina nakonec zamíří i k nám. Stejně tak těch 100 milionů na uprchlické tábory v Jordánsku rozhodně nelze považovat za vyhozené peníze. Ovšem to zdaleka neznamená, že by se odněkud nedalo vyškrábnout pár potřebných drobných. Žádná horentní suma to nebude.

Pokud vím, ten , kdo nejvíc vykřikoval, že jako budeme přijímat křestany byli lidovci, takto strana vládní koalice. Velmi mne proto překvapuje, že  že ta věc se dávno a  dávno neprojednává na vládě a v parlamentu. Naopak mne nijak nepřekvapuje nulový postoj BL a Jana Čulíka! Pro samé vymýtání dábla české xenofobie a rasismu nemají zřejmě na nic jiného čas. Jak svědčí například  maily od kosířů s nicky michal a  kalenda.

A ještě jedna věc – pochopil bych, kdyby příslušné úřady ještě jakž takž řekly – momentálně tohle nejde, protože technické i finanční kapacity  jsou vyčerpané urgentním přesídlováním krajanů z Ukrajiny. Jenže podle dostupných zpráv se to zase nějak zadrhlo a na všechny, kteří se hlásí dojde v rozpětí asi dvou let. A to ještě v případě, že nás nepotkají automatické kvoty. To by ukrajinští našinci nejspíš měli trvalé „štěstí“ pobývat dále v demokratickém PorošJac landu. Jenže ono , zdá se, že se ledy ohladně Iráčanů pohly. Ohledně krajanů z Ukrajiny nikoli…

Po poslední diskusi jsem se zařekl, že ji hned tak neotevřu. Udělám výjimku. Dneska zase diskuse je. Docela mne zajímá, co si o tomhle projektu myslí kosířská obec.