Z nelétajícího španělského ptáčka se stal španělský ptáček zasmrádlý.

28. dubna, tedy před půl  rokem,  jsem na Kose vydal  článek  s názvem

Španělský ptáček nelétá

co by komentář k  druhým předčasným  volbám ve Španělsku těsně po sobě. A  něm  bylo možné  číst  například toto:

Opakovaně tvrdím, že náš politický systém a jeho politické elity naráží na hranice svých možností a ztrácí schopnost už ani ne efektivně, ale jen NĚJAK vládnout. Potřebné hlasy jim berou tzv. nesystémoví. Jednou Katalánci/Baskové, podruhé postfrankisté z VOXu. Elity nejsou schopny najít funkční řešení akutních problémů ani ohledně Katalánska, ani ohledně migrace, takže je z toho další ochromená země. Ve Španělsku je to stejné jako dnes skoro všude v Evropě /viz Brexit nebo lepení vládní většiny v Německu, Macronovy problémy,atd. atd./

Jsem zvědav, jaké řešení se časem, z absolutní nouze -vyvrbí. Jestliže to budou další volby, tak to je degradace a zesměšnění celého demokratického systému s obrovskými a dnes sotva dohlédnutelnými politickými / neplést s finančními/ náklady zesměšněné demokracie a jejich procedur. Protože Katalánci a Baskové si kdykoli svoje vždycky uhrají a zbytek je jen přesypávání pořád přibližně stejných hromádek.

Zkrátka s Katalánskem to nejde a bez něj také ne. Je paralyzována celá velká země. Nejpikantnější na tom je, že kdyby bylo Katalánsko samostatné, problém by byl vyřešen snadno.Vládní většina by vznikla snadno. S Katalánskem je, možná, trvale ochromena.

Dnes už  víme co se z onoho jarního španělského patu vyvrbilo –  další volby. Proběhly  v neděli.  A jejich  výsledkem je  ………

 

                                      NIC !!!!!!!

Ovšem  tenhle  výsledek  dostanete  jedině  tehdy, pokud  jste  naprosto  nenapravitelnými optimisty!

Pokud  jste  realisty, pak už  si nemůžete  zastírat,  že  demokracie  jako model vládnutí je opravdu  už zcela nefunkční a  mrtvá. Protože  ani  třetí mimořádné hlasování  občanů nedokázalo  vygenerovat  nějakou použitelnou  vládní většinu. Takže /po očekávaném odchodu  Británie  z  EU/ čtvrtá největší  země  Evropské unie  zůstává uvězněna  ve  vnitřním  chaosu a  praktickém bezvládí.

Je na  čase  si  to přiznat, řeči  typu, že  jako  jde   naopak  o  výraz   vrcholné  demokratičnosti a tzv. demokratický  kvas,  jak onehdá   mlžil například britský velvyslanec  v Praze, při návštěvě v  ČT,  když  jsme  podobného  kolapsu  demokratického systému  byli  opakovaně  svědky  v  britském patlamentu,jsou jednak k ničemu, ale především jen zastírají  pravý  stav  věcí. Který je daleko více alarmující , než  je naprostá většina komentátorů ochotna  přiznat.

Ale než  budu pokračovat,  dám  sem, jako vždycky  – základní  čísla:

V právě  použitém grafu  sice  ten menší oblouček uvnitř velkého, popisujícího získané  mandáty  jednotlivými stranami,  dává  určitý přehled  o  ziscích/ztrátách  jednotlivých  hráčů  oproti  dubnovému hlasování,  ale příliš  přehledné  to  není. Takže  z  dubnového  článku  vytáhnu tutéž  grafiku. Aby  byly  některé  věci  zřejmější:

Volby  duben 2019

Na  první pohled  to vypadá skoro stejně. Klíčové slovo je  skoro, nikoli stejně.  Španělský parlament  má  350 poslaneckých křesel. Minimální vládní  většina  je  tvořena  176 mandáty.

V pravém horním rohu ty  vodorovné  barevné  řádky dopočítávají, zda  je / bylo možné  složit nyní nebo na  jaře  složit vládní  většinu  ze  stran, reprezentovaných příslušnou barvou.

Zatímco na  jaře takové většiny  existovaly  jen dvě –  tu první tvořili  vítězní socialisté, další levicové strany, především PODEMOS + katalánští a baskičtí separatisté,  druhou  pak opět  socialisté  +středopravé  hnutí  Ciudadanos

Po nedělním hlasování  je možných koalic   o jednu  více. Vznikla  zde navíc možnost  jít  německou cestou, spojit  vodu a oheň a  utvořit  velkou  koalu  mezi vítěznými socialisty  a druhými lidovci.

Než  začneme popisovat co a  jak  dejme  si ještě  trochu  čísel, protože  ty  grafy nejsou úplně  přehledné.

Socialisté mají v 350členné dolní parlamentní komoře 120 mandátů, dosud jich drželi 123. Lidovci obsadí 88 křesel oproti dosavadním 66. Krajně pravicová strana Vox bude mít 52 poslanců, od dubna jich měla 24.

Druhá největší levicová aliance Unidas Podemos získá 35 křesel, o sedm méně než v minulých volbách, a středopravá Ciudadanos se propadla z 57 mandátů na 10.

Roztříštěný zbytek toho barevného spektra  tvoří, řekněme,  nacionalistické  regionální strany – katalánské, baskické, galicijské, navarrské.

Což má zásadní vliv na konečné  součty, protože  španělský  volební zákon NEZNÁ na  celostátní úrovni   nějakou uzavírací  klauzuli, například předpokládající minimální celostátní  zisk alespoň 5% hlasů, jako je  tomu  u nás. Výsledkem jsou   silně  rozředěné mandáty.  Regionální nacionalistické  straničky, jsou  z pravolevého pohledu, až na Navarru, orientované doleva. Ale  socialistům s PODEMOSem  to není nic  platné, protože  …..  protože  jsou to nacionalisté, jejichž  ambicí  je  Španělsko  opustit. Což platí určitě pro Katalánce a  Basky. Problémem je, že  dohromady  obsazují  řádově  47 mandátů,  tedy cca  15% poslaneckých  křesel. Které následně  schází  jak pravici, tak levici k získání disponibilní  většiny.

Když  shrneme  výslednou  volební aritmetiku, pak dojdeme  ke  snadnému  závěru – jestliže  opět  vítězný  socialisté neuměli dát dohromady  vládu  na jaře, když byli  v parlamentu oni i jejich spojenci  z PODEMOSu  výrazně  silnější, než nyní,  sotva  existuje  naděje, že  by se jim to mohlo podařit  nyní!  Zejména ne proto, že  španělské soudy  nadělily  členům bývalé  katalánské  vlády  drakonické tresty  za údajnou  vzpouru.  S plným souhlasem vůdce  socialistů a ministerského předsedy  Pedro Sancheze. Katalánsko je  od  té  doby ve varu a nějaká dohoda  je v  podstatě  vyloučena, dokud  katalánští politici budou  ve vězení.

Nikdy  jsem  tenhle brutální postup Madridu proti Barceloně  nechápal.Myslet si, že  katalánský separatismus  lze potlačit   silou  je  hloupost. Naopak to vede k  tomu,  že  část umírněných se  radikalizovala.  Což dokazují i čísla. Malé strany před půl rokem získaly jen  38 hlasů.  Nyní  47….  Zcela  prokazatelně  na úkor socialistů a  PODEMOSu. To  si  Sancheza  spol. neuměli spočítat?  To musel španělský  soud  rozdávat pálky   7- 9 let natvrdo?  Místo  podmínek?  Kdy by  všichni tak nějak měli, co potřebují. Centrální vláda  své  tresty,  které by  se při opakování změnily  na  vězení,  katalánští  vůdci svou svobodu, ale  s opatrnějším postupem. A veřejnost  v  Barceloně  a okolí své náčelníky a  necítila by potřebu jít  masově  do ulic. Inu, komu není  shůry  dáno, v  apatyce  nekoupí!

Vím , že  nyní by mi centralistický  Španěl oponoval,  že  iredentu  tolerovat nelze. A  ten levicově  orientovaný by nepochybně  dodal, že  kdyby Sanchez jednal ve  věci  separatistických představitelů konsensuálně,  nejspíš by přišel o spoustu  voličů z většiny  Španělska, kteří  pro  snahy  Katalánců odchod  ze  španělského svazku nemají pochopení.   Můj argument by mohl znít, že  by  šlo ale možná  vytvořit  většinovou  vládu. Což po těch soudních rozsudcích je nemožné.  Ale mám jiný.Větší.

V jarních  volbách  Lidovci zaplatili obrovskou daň za  svoje  finanční skandály, když  byli u moci. Levice  měla  zcela  ojedinělou  šanci  převzít  moc. Část  lidoveckých  voličů přešla  k pravostředovým Ciudadanos, část odpadlíků poslala  poprvé od  Franca jeho  pohrobky  do parlamentu.    Sanchez  si  myslí, že  si nic  jiného než tvrdost  vůči Barceloně  dovolit nemůže, protože  by přišel o nerozhodné středové  voliče. A proto  svou politiku nezmění ani po neděli, protože  by  lidoveckou a  fašizující pravicí  VOXu  byl okamžitě  obviněn, že nehájí  španělskou integritu. Nicméně  když se speciálně  socialisté  a PODEMOS podívají na  nedělní rezult, musí  jim z něj  jít hlava kolem. Dohromady  přišli o deset mandátů – tedy přesně o tolik, kolik získali  regionální nacionalisté. Daleko větším průšvihem  ovšem je, že  se  tvrdá pravice  – lidovci a  fašizující  pravice- VOX , koncentrují a  posilují. O proti minule jsou dohromady  +50!!!  Což je  o  3  více  než ztratila  pravice centristická!!!

Tohle je pro  mne  klíčový  faktor a  výsledek nedělního hlasování!  A  tudíž  také  důvod  zkoumat  důvody, proč  se pravicově  orientovaný  Španěl odvrací od  středopravé  varianty,  navíc  neušpiněné  minulými skandály,  k  těm tvrdým, které minule  trestal a  fašistům.

Existuje  snadné vysvětlení- je  to důsledek toho, že  Sanchez  před  volbami dal odstranit Francovy  ostatky  z monumentálního památníků v  Údolí  hrdinů.  Což přijalo s povděkem asi tolik Španělů jako těch, co s tím rozhodně nesouhlasili. Nepochybně  to nějaký  vliv  mělo. Ale  ne zas  až tak velký, aby  tohle  byla  ona rozhodující příčina.

Nabídnu  vám jiné  yysvětlení. Koalice  mezi socialisty  a  Ciudadanos  byla  po  jarních  volbách  jedna  ze  dvou  možných většinových.  Tehdy  jsem  tuto možnostkomentoval takto:

– spojenectvím socialistů a Ciudadanos, kterou si sice umí představit, přes programovou nekompatibilitu, leckdo, ale nikoli oba těžce vzájemně animozní partajní šéfové. Lidská chemie mezi nimi nefunguje. A když náhodou ano, tak silně třeskutě.

Ačkoli Španělsko není právě „mojí“ zemí a  mám handicap  řeči a překladače  všechno nezvládnou,  rešeršoval jsem správně. A  vyvodil odpovídající  závěry. Sanchez  byl ochoten udělat  středopravému partnerovi  velké ústupky, leč  marně. Ciudadanos a zejména jejich  šéf  situaci vyhrotil a sliboval si  od  nových  voleb další posílení,  s  tím, že  by  nahradil v pravé  části spektra  do té  doby dominující lidovce. Zkrátka  Gorby  to před  30-ti roky  trefil přesně, když prohlásil:

  V nebezpečí je ten, kdo nereaguje na běh událostí. (Kdo přijde pozdě, toho život potrestá.)

Alberto  Rivera nereagoval, ztratil  z  57 celých  47 poslanců a je  na cestě  do politického záhrobí. Života  voliči ho potrestali.  A přesunuli se z pravého středu na kraj. Protože zkrátka  neviděli  důvod podporovat stranu, která je  v parlamentu k ničemu  a  místo  čehokoli konstruktivního jen sobecky  obstruuje. Už mají  voleb dost a  chtějí  konečně řešení,nikoli další žvanění.

Rivera  na jaře  získal  mimořádně  dobrou vyjednávací pozici.  Socialisté  by  za koalici s ním museli krvavě zaplatit! Mohl jim nanutit  skoro cokoli. Místo toho  zvolil bojkot a  spekuloval.  Čímž přesvědčil voliče, že  umírněná pravice je  k ničemu.

To není zdaleka  všechno.  když se sečtou  mandáty  obou hlavních pravicových stran – dají dohromady 140 poslanců. Fašizující  frankistcký  VOX  má  52….

Můžeme  se do nekonečna  bavit  o  španělském  volebním  patu. A bude  to k ničemu.  Pro mne  je  hlavní veličinou a rezultem  ten  nevídaný  nárůst  VOXu!  Je  zajímavé, že  si toho zatím žádný  komentátor, v našem prostoru, nevšiml.  Jen to oznámí a nic dál.

Nechápu.  Ve  španělských sdělovadlech,  které jsem nahrubo projel,  se  už objevily klasické  parole- že jak je  čas zapomenout na  pravici a levici, ale  že je  čas , aby  demokrati  se spojili a vytlačili společně  fašouny od  moci.

Zkrátka  opět  tihle  vidí strom a  přehlížejí  les!  Nikdo neřeší, kde a proč  se  Francovi  pohrobci vzali! Co je probudilo k životu, čím oslovili  lid u volebních uren. Stejně jako to nikdo  neřeší, v bývalé  NDR.  Podprahově  je nám jaksi  těmihle  sdělováno,  že  existuje  nějaké  určité latentní procento nácků v  každém národě a  když  jde  o východní  Němce nebo  Čechy  a Slováky, pak  ještě  přichází mistrování ve  smyslu – to víte, to je  dědictví po  bolševické totalitě!

Ve  Španělsku  přece bolševik nebyl…  Naopak, byl  drasticky vymýcen. Spíše  genocidně  vyhlazován. A  přece… Námitku,  že  jsou to ti, co oplakávají  caudilla  neberu.  To na  52 mandátů nestačí,  zejména  když  až do dubna  2019  o  VOXu nikdo nic nevěděl   a parlamentně neměl nárok. A Franco zemřel v roce 1975… Tak proč  45 let  nic  a najednou takový  nástup?

Na  jaře  náckové vrthli do španělského parlamentu. Nyní více než  zdvojnásobili  svůj  zisk a  v regionu Murcia  navíc  přejeli všechny statní strany  a zvítězili.  Jak  to?

Odpověď  na  tuto otázkou je  alfou a omegou  nedělních  voleb.  Zopakuji, šlo o třetí mimořádné volby  v řadě, Španělé  během  3 let  už  4x  volili. A nejspíš  znovu marně. Jak už řečeno na  začátku, demokracie  jasně  narazil  na samou hranu svých možností a ukazuje se jako naprosto nefunkční. To se nejspíš  potvrdí  dalšími volbami  do půl roku, jestliže  partaje  nedostanou rozum. Což nelze očekávat.

Reakce, minimálně  části  voličů na  tuhle politickou beznaděj je  jasná  – chceme  někoho, kdo zavede  pořádek a zpřehlední poměry! Chceme  fungující  stát. Tak nebo tak!  Když nám ho nedají demokrati, tak  k čertu s demokracií!

Nic  jiného za  tím není.  Je  to stejné  jako  v Durynsku.  Tam  demokracie také  dostává  těžce na  frak.  Klíč má v ruce CDU.  Může umožnit  vládu  Die Linke.  Což  už je vyzkoušený  model a  všichni mohli zjistit, že  Bodo Ramellow  není žádný  Stalin ani  Honecker. Nebo vládnout, jestliže se spojí  s  AfD a překousne  nácka  Höckeho v jejím čele. Vím, že  pro  CDU  krajně  kritická volba.Ale  pořád lepší, než  nejapné  vyčkávání a mudrování. Jestliže  demokracie není schopna  nic  vygenerovat, pak  je, z hlediska  obyčejného občana  – postradatelná!  Ve vakuu nelze  žít dlouhodobě.

Všichni,  kdo mají díru do krku a jsou  na  mainstreamové  vlně,  řeší  nárůst populismu a  krajní pravice  a kdesi cosi. Nikdo nejde po příčinách. Neboť by  musel  ukázat na nahého krále  -tedy tzv. demokratické strany. A jejich narůstající neschopnost a bezradnost.  Ať už  jde o  řešení  praktických problémů,  když už je nějaké  vláda sestavena nebo na  dramaticky  narůstající  animozitu mezi nimi. Na  to, jak  z krátkozrakých  taktických a nic  neřešících  záměrů  eskalují  vzájemně nenávistnou  rétoriku, která  prostě  znemožňuje  rozumná povolební  vyjednávání a  potřebné kompromisy. Nemusíme  chodit nikam do zahraničí  – na  Slovensku je  exemplárním případem  ostrakizace Smeru, v  ČR  pak například  obstrukční a  záškodnická  válka  kolem tzv. daňového balíčku.   Je potom  s podivem, zejména když  jdete  už po čtvrté za sebou k volbám a  zbytečně, že  hledáte  silnou  ruku, aby  zavedla pořádek?

Ciudadanos na jaře mohli  rozetnout  španělský  gordický uzel. A ukázat  svou  akceschopnost. Místo toho politikařili. Až  na to dojeli a  postfašouni   se smějí. Při eventuálních  dalších volbách na jaře se budou smát ještě  více.

Pokud náhodou  s mými vývody  nesouhlasíte /nemusíte/, doporučuji se rozhlédnout  po celé Evropě. Jak tam  snadno nebo těžko skládají  vlády. V Německu horko těžko slepili znovu  velkou koalu a je jisté,  že  znovu už to nebude možné. V Rakousku  jsou dva měsíce od  voleb,  mají  jasného vítěze, který si může  partnera  vybrat podle libosti a přece  vláda zatím není….Protože Kurz taktizuje… V Itálii  vláda složená z posledních  vítězů  padla.  Kvůli tomu, že jeden z nich ztrácel půdu pod nohama. Takže  vznikla  mesaliance  s poraženým. A  Salvini drtivě  vyhraje  příště. Ve  Francii sice posledně zvítězil  s velkým náskokem   Macron, ale  dnes  na  tom nijak skvěle není a příští volby  vygenerují chaos.  Británie  – za  čtyři týdny?  Uvidíme. Ale  divil bych se, kdyby  to neskončilo  také  dalším zmatením jazyků. Dánsko -vládne menšinová vláda. Švédsko,  koalice  se  upekla  doslova ze  všeho , co bylo po ruce. Nouzovka jak hrom!

Prostě  základní  úkol  politiků na  celostátní úrovni – sestavit  vládu, se  stává čím dál více  nikoli normákou nebo dokonce  rutinou, ale nesplnitelnou  eskamotáží.  Všiml si vůbec  někdo,  že  stabilní  vlády  z celé  Evropy má  v podstatě jen Maďarsko a  Polsko?!  Řekl bych,  že  nikoli. Jediné, co  ve  spojitosti s  těmito oběma  zeměmi je  komunikováno  je, že  jde o poloautoritativní režimy, které mají  problém s dodržováním demokratických atributů. Jenže na vnitrostátní  úrovni?  Tam disponují  absolutní a někdy dokonce  ústavní většinou!

Jak to souvisí se  Španělskem a jeho volebním výsledkem?

Když zvážíme  raketový  nástup  VOXu, pak velmi!  V Polsku  a  Maďarsku  jaksi voliči také identifikovali potřebu  silné ruky. Sice ne  až tak silné jako  za Pyrenejemi, ale  dostatečně  svalnaté,aby nebyly možné  koalice nekoalice  německého, rakouského  nebo dokonce  italského typu,  či  ve  svém vrcholu  britské frašky. A  vlády  slabé a  ještě  slabší.  Demokratům se  to nemusí líbit, stejně jako mně. Nicméně – co dělají demokraté, aby  se  tenhle pohyb  – hledání osobnosti, která  narůstající  chaos  zastaví, bez ohledu, jestli drží na  demokracii nebo ne,  konečně  zastavil! A  to všechno dlouhé a trvající konjunktury!  Co se  asi tak bude  dít,  až  přijde další hospodářská  deprese? Přidejte  si  k  tomu  politiky, co záměrně  zahušťují atmosféru, kalí  vodu, radikalizují společnost..  Já bych  řekl, že  máme  v Evropě  globálně  zaděláno na  velké potíže. A  španělské  volby  to názorně předvedly. Jestliže  jdou  voliči  4x  za sebou k urnám a pořád  nic a vždycky  zbytečně, protože politikáři nevědí co s výsledkem,  pak je  po  caudillech, vůdcích a alfasamcích  rostoucí poptávka.Protože  demokracie  nefunguje v praxi.

Píši  tohle  s  velkým smutkem na  duši, ale nemohu jinak. Je na  čase,  aby  si politici uvědomili,  že  další dělení  společnosti  je  cesta  do pekel a  voliči pak, aby  opustili  modus  -mámo  ten  náš, ten jim to teda  natřel!  Protože  fýrer to v konečném důsledku natře  všem.

Tohle je moje  výsledná  sentence  z  dalších španělských  voleb. Z jarního španělského ptáčka, který nelétá se stal španělský ptáček zasmrádlý. Do hněda.